Za tři měsíce to bude rok od smrti mamky

Ahoj,
už jednou jsem psal svůj příběh, kdy jsem byl podobně v háji jako předtím. Už jsem myslel že jsem se dostal z toho nejhorší a že to půjde pomalu a lépe. Našel jsem se práci, začal jsem běhat a jezdit na závody. Řekl jsem si že si rok odpočinu od školy a na Mgr, půjdu až další rok. Během té doby chci pracovat.
Nejdříve všechno v pohodě v práci, ale jde o to že pracuji v administrativě s úmrtními listy. Každý den musím otevřít úmrtní list, prozkoumat ho zda souhlasí a poté třeba volat pozůstalým. To mě dost sráží do kolen a netěší mě práce. Jsem ještě ve zkušební době.
Sám pořád truchlím za mamku, ještě se necítím na to abych si našel vztah a tak jsem sám. Dohromady to není žádná výhra, je to právě kombinace, které jsem se chtěl vyhnout už od začátku. Nikdy nepracovat v takové práci, kdy budu muset řešit úmrtí,smrt. Předtím jsem pracoval v pivovaru a hračkářství, tam to bylo fajn. Moc mě to bere sil a když mám volno tak jenom spím. Když jsem se svěřil tetě tak jsem od dostal jenom kritiku. Mě práce baví a mamka by byla určitě ráda ale jakmile musím pracovat s úmrtními listy, je to takové že se mi to nelíbí.
Takže tu hledám radu co,jak a co změnit?
Jsem v podobném stavu jako kdysi, kdy mám vstávat a já jenom koukám do zdi. Od puberty jsem se snažil vyhýbat práci, kterou mám nyní. Proto bych nikdy nemohl jít na medicínu a podobně, nemám na to.
Chci se postavit na své nohy, pracovat, najít si přítelkyni a časem si najít rodinu. Práce mě ale tak utahá, že jenom bez neurolu se nedostanu do práce. Hlavně když jedu domů z práce, přeji si abych mohl vzít telefon a zavolat mámě a zeptat se jí, co mám dělat. Ale nemůžu a moc mi chybí. Byla mojí největší oporou v životě.