Alena
•
7. června 2016
•
Prognóza

Mlčení

Mému příteli byl nalezen nádor na plíci, jejž operovat nelze a má před sebou chemoterapii a ozářky. Ač do doby diagnozy jsme byli v neustálém kontaktu a společné chvíle si užívali, nyní vládne tzv. ticho po pěšině. Pokud se někdo ozve, jsem to já a i to je dosti sporadické, je mi jasné, že potřebuje čas se se vším vyrovnat. Na druhé straně mě až fyzicky ničí nejistota budoucího postupu, nevím, co dělat. Proč se odmlčel a reaguje jen, když se ozvu já? Asi je namístě podotknout, že jsem o 22 let mladší, než on, ale miluji ho i s nemocí a chci pomoci, jak to je možné.
3 reakce Vložit vlastní příběh
peggy
•
7. června 2016
Moc dobře vím o co jde. Manžel, před 4mi roky neoperovatelný nádor na mozku. Zprvu mne překvapil, jak diagnózu pobral (ale asi nepobral), docela jsme to ukočírovali, dokonce ani letadlo mu nedělalo problém, ale letošní rok je katastrofa, musel ukončit živnost, do penze daleko, změna osobnosti, vztek, jsem hromosvod. Jeho děti zájem nijak nejeví, možná si vzpomenou, až tu nebude :-(. Někdy jsou i chvíle, kdy se to dá, ale je těžké z nich něco vytěžit. Tak že bojuju, abych měla sílu a to všemi prostředky. Nejvíce mi pomohl tarot, vím zhruba, co mne čeká a dokážu to včas přijmout a vypořádat se s tím....
Alena
  (kontaktovat autora příběhu) •
8. června 2016
Peggy............................... Ani nevíte, jak jste mi ulevila jen tím, že jste se ozvala. Já bych tak ráda byla tím hromosvodem, jakým jste byla Vy. Alespoň jste věděla a cítila každou emoci, kterou manžel prožíval. Já jsem v absolutním vzduchoprázdnu... nevím vůbec nic. Můžu se jen dohadovat, co se komu děje v hlavě. Dneska jsem náhodou četla nádherný slova: "Raději se stokrát nech zranit pravdou, než jednou utěšit lží"...Ale ani tuto možnost zatím nemám, přítel mi ji nedává. Nevím, jak dlouho to vydržím. Před dvěma roky jsem se dala na vysokoškolské studium, můj syn už ve 13 letech maminku tak moc nepotřeboval, tak mám momentálně praxe a současně zkouškové období...Přerůstá mi to přes hlavu. Alespoň DŮVOD znát....
342 lidé vyjádřili účast.
Peggy
•
11. června 2016
...asi máme hodně společné...já kvůli manželově nemoci studium před státnicí složila, byl to takový tlak, že hrozilo, že se zhroutím i já. Myslela jsem si, že je to moje prohra, co řeknu v práci.., v mém postavení bez titulu...a nestalo se nic ;-). Začali jsme mezi sebou víc komunikovat a i když manžel je de-facto je jen na preventivní anti-epileptické léčbě, šťourání v hlavě za účelem odebrání vzorku jsme odmítli, když další postup nebyl žádný, tak že nádor žije s námi a my ho přijali.
Mluvte spolu proberte nemoc od začátku do konce a naučte se s ní žít. Vím, že manžel na mne visí, že jediné rozhodnutí co se týká nemoci, beze mne neudělá a druhé straně je strašně zlý. Víc jak 20ti leté manželství, které mělo docela hezký vztah najednou je pryč. Je prázdno a tma..karty radí nečekat na konec, najít si někoho , kdo má podobné problémy, vzít ho do společnosti, občas si do ní vyjít i sama, aby neměl jistotu v mé poslušnosti a víc si mne vážil. Je to tak. Ráda pomohu, ale moc dobře vím, že můj hlavní úkol je život prožít, nezahodit...tak se snažím a zdolávám překážky, aby ten můj, až se ohlédnu zpět, mohla jsem říct, udělala jsem to dobře...Jsme tady jenom na návštěvě.