Byla jsem manželkou, zůstala mě polovina, jsem vdova...

Je mi líto všech,kteří přišli o milovanou osobu.Já přišla loni v listopadu o manžela.Měl nedožitých 52 let.Nevím,jak mám bez něho žít dál.Všude ho vidím,nedokáži si život bez něho představit.

Dobrý den:je mi Vás moc líto a přesně vím,jak se cítíte.Také jsem v mých 50 letech přišla loni v září o milovaného a milujíciho manžela.Denně přemýslím o smrti a nevím, jak to zvládnu.Musíme mít hodně sil a věřit,že čas naší bolest zmírní

Rano sme sa lucili ked isiel do prace a vecer sa mi uz nevratil bol moje vsetko staral sa o mna jak nikto v mojom zivote dal mi ruku ked sme isli cez cestu sused ktoreho sme videli tak 5 krat povedal ze bolo vidiet ze ako sa mame radi a sme stastny po 17 rokoch chyba mi tak strasne ze ma napadlo lahnut si na kolaje aby sme boli spolu neurobim to nemam na to ale neviem ako dalej zit snazim sa ale nejde to nemam okrem neho nikoho nemam sa s kym porozpravat len sedim sama v prazdnom byte nemam kamaratku ktora by ma vypocula objala ma a jeho rodina? Len caka co zdedi lebo niesme manzelia vidim reklamu postarajte sa o opustene psi a je mi zle co opusteny ludia snazim sa najst si pracu a najst dovod preco to nevzdat ale uz nevladzem mala som to byt ja on mal vsetko pracu kamaratov zdravie denne som za neho dakovala bohu a hovorila sí ze si ho nezasluzim

Taky mě zůstalo,možná, méně než půl.
Manžel mě opustil před půl rokem,dnes by oslavil šedesáté čtvrté narozeniny. Odešel rychle,nečekaně a z toho šoku jsem se ještě nevzpamatovala.Odešel po 3 týdnech od zjištění diagnozy-neléčitelná,velice agresivní forma rakoviny.Poprvé od té doby jsem byla sama nakupovat-kytici na jeho hrob.Také jsem tak trochu schopná urovnat si myšlenky o tom,co se vůbec stalo.Žili jsme spolu 45 let a prožili hodně krásného ,někdy i toho horšího,překonali jsme spolu 2 roky vojny,já doma s dítětem,on v kasárnách,pak přišly pracovní povinnosti,manžel studoval a domů jezdil jen na víkendy-já opět sama ,ale už se dvěma dětmi.Byly doby krásné,ale i ty horší,kdy jsem to chtěla všechno zabalit.Děti začaly odrůstat,měli jsme více času na sebe,ušetřilo se i sem tam na nějakou dovolenou a život se zdál nekonečný.Před pár lety jsme si postavili malý domek,na důchod,aby jsme nemuseli koukat z oken paneláku ale měli i na důchodě co dělat.Teď,kdy jsem tu sama,přemýšlím co se svým životem.Žili jsme jenom pro sebe,nikoho jsme nepotřebovali,sami jsme si vystačili,přátel moc nebylo a někteří jsou již také u Pána.Jsem tu sama se svým smutkem,nemám s kým promluvit,raději se straním lidí,málokdo pochopí,jak mi je.Prošla jsem si podle psychologů všemi fázemi,ale ta poslední-smíření se s osudem nepřichází a nepřichází.Synové mi sem tam pomůžou,ale mají svůj život a spojit moje zoufalství se svým životem po nich ani nechci.Někdo by řekl-máš všechno dům,zahradu,auto -žij,ale jak ?Nic mě nebaví,u žádné práce nevydržím,nic nedodělám.Někdy je to na zbláznění,nejhorší jsou večery a dny,kdy je špatné počasí,nevím,co je to deprese,nikdy jsem je nezažila,ale teď se v nich zřejmě utápím.Odešel mi člověk,kterého jsem milovala ,kamarád,i chlap,který mě ,jak se říká,dokázal postavit do latě.A jak píšete,učím se žít sama,bloudím prázdným domem a hledám odpovědi na mé otázky a není kdo by odpovídal.

Dobrý den, moc s Vámi cítím,vím co prožíváte, mě zemřel manžílek před 2 roky a cítím tu bolest pořád, jestli chcete, tak mi napište na můj email,budu ráda,zdraví Vlaďka

prajem úprimnú sústrasť. Pri čítaní príspevkov ma napadá jedna vec. Niekto - kto mal dobré manželstvo prišiel o manžela a koľko je manželov zlých - rôznych žiarlivcov a agresorov a takíto muži si žijú. Je nespravodlivé, že dobrí muži zomierajú - zaslúžili by si žiť tu s manželkami. Zo zlých manželov nie je žiadny úžitok, ešte trápia ženy - ak žijú v manželstvách. Prečo tie dobré manželstvá sa tak skoro skončia? Radšej keby nežili zlí muži - hlavne psychicky narušení - tí ani nemajú čo hľadať v manželstve, koľko je takých čo utýrajú ženy alebo deti? Škoda, že život je nespravodlivý. Držím všetkým vdovám palce, aby sa ich rany čo najskôr zahojili - čo trvá dlho. Ja som stratila mamu - nie manžela, ale myslím, že bolesť je veľká. Niekto stratí dieťa, rodiča, manželku ....... Snáď na druhom svete sa s nimi stretneme. Veľa síl prajem všetkým. Henka.

Milá paní, je jasné, že kdo nezažil ztrátu manžela ne manželky nemůže pochopit co je to za hrůzu, pochopí jen ten kdo to zažil, já to zažila a vím o čem to je. Vše, jak popisujete jsem také zažila, jsem již vdova přes dva roky a mohu konstatovat, že prostě žiji dál, nikdy to již nebude, jako dříve a nikdo vám manžela nenahradí, jelikož nás stmelovi dlouhé roky, které jsme spolu prožili a hlavně starost o děti. Víte stěžovat si okolnímu světu, jak jste smutná a vyčerpaná, to prostě lidé omrzí a nechtějí to poslouchat a nakonec zjistíte, že to musíte zvládnout sama a sama si zařídit život, aby byl snesitelný, já pevně věřím, že se vám to v budoucnu podaří, jestli si chcete popovídat, tak mi klidně napište , přeji hodně sil do dalšího života Lada.

ahoj, tady taky smutná vdova,taky mě vzala rakovina manžela,byl to agresívní nádor na plicích a během 5 měsíců manžel zemřel.Od počátku byl člověk jakoby napůl . Polovina mne chtěla věřit ,že se z toho dostane a druhá si zoufala. V práci a okolí každý říká že to přejde a musím se s tím vyrovnat,ale ono to prostě nejde a zdá se že je to čím dál horší,večery jsou k uzoufání. kdo měl dobré manželství tak pochopí tu bolest druhého.