Kája
•
7. září 2015
•
Truchlení

První vánoce po odchodu nejbližších

Zkouším založit téma,které je potřebné.
Za týden budou vánoce,jak se cítíte po odchodu nejbližšího člověka,jaké je plánujete...normální nebo jste se rozhodli je ignorovat,děláte vánoční výzdobu,pečete cukroví?
Já sama jsem 8 měsíců po úmrtí manžela chodící troska a vánoce mne asi dorazí.
14 reakcí Vložit vlastní příběh
Blanka
•
12. října 2014
Čekají mne letos už třetí Vánoce bez milovaného manžela. A není to o nic lepší, než před těmi prvními...
Nikdy jsem nechápala lidi, kteří o těchto svátcích mluvili s despektem. Měla jsem ráda adventní čas s jeho prazvláštní atmosférou. Nepropadala jsem uklízecí ani nákupní mánii, prostě jsme si v tu dobu vychutnávali pečení cukroví a přípravu výzdoby - dodnes si pamatuji, jak postupně přicházela ta pravá, provoněná nálada. Ale když mi v létě roku 2012 odešel manžel, nedokázala jsem se na tuhle vlnu "naladit". Všechno najednou bylo zbytečné, chyběl tomu ten hlavní smysl - láskyplné prožívání sváteční doby. Všichni mne přesvědčují, že je potřeba se přemoci kvůli dětem - ale ty jsou dospělé a já si ani kvůli nim nedokážu na nic hrát. Jak tu někdo psal - sbalit se a odejet... Jenže před tou truchlivou mlhou, která člověka obklopuje, nikam neuteču, ten stesk je všudypřítomný. Nezbývá, než zkrátka přežít, jako mnoho jiných bolavých věcí.
Anna
•
13. října 2014
Jak já Vás Blani chápu,přesně jak píšete,taky mně čekají třetí vánoce bez milovaného manžela,a můžu říct,že to u mně taky není vůbec lepší.První vánoce jsme neměli vůbec,ani cukroví,ani výzdobu,ani stromeček,ani dárky.Druhé vánoce byly s cukrovím koupeným a dali jsme si jeden dárek / většinou knížku/ a teď nás čekají vánoce třetí,na které se vůbec netěším.Při jednom malém dárku zůstanem a ostatní nějak musíme přežít.Blani,přeju Vám hodně sil a alespoň trochu dobré nálady,pokud to vůbec bude možné.
Marcela
•
15. října 2014
Zdravím Vás děvčata, jsem na tom stejně, letos budu mít druhé vánoce bez manžela. Loni jsem ani nechtěla, aby se mnou byli syn se snachou, proto že jsem vánoce nechtěla vůbec řešit. Jeden malinkatý stromeček stejný jako manžel na pomníčku a to jen proto, že manžel vždy říkal, že stromeček by si vždycky pořídil i kdyby zůstal sám. Letos vánoce taky neřeším, pro mě vše skončilo. Přeji Vám mnoho síly. Marcela
Blanka
•
3. prosince 2014
Tak jsem zase tady. Jak se krátí dny a člověk sedí mezi čtyřmi stěnami, je těžší a těžší odolávat smutným myšlenkám.
Řekněte mi, milé přítelkyně, jak se vyrovnáváte s tlaky okolí, abyste odhodily chmury? Víte, já jsem třeba "vplula" do černého šatníku a dodnes se ho nedokážu zbavit. Nikdo v mém okolí nechápe, že když se ráno vzbudím, moje první myšlenka je "on tu není". A potom stojím před skříní - a mám si obléct něco barevného?! Ne, ráno je ten svět nejčernější. A hlavně - každá blůza, svetřík z doby "předtím" mě týrá vzpomínkou. A koupit si něco barevného? To mi nejde - stojím v obchodě a barevné stojany jako by říkaly "nic se nestalo". Ale to není pravda, můj svět je pořád černý....
Anebo - zazlívají mi, chodím denně na hřbitov zapalovat svíčku. Neumím si představit, že bych mu nešla říct, že na něj myslím!
Jedna sestra si asi myslí, že mi pomůže, když občas utrousí "on taky nebyl dokonalý". To je nejtěžší zkouška mého sebeovládání, protože vím, že si nemůžu dovolit rozbít vztahy v rodině. Ale nejradši bych ji "hnala svinským krokem".
Máte taky takové trable?
271 člověk vyjádřil účast.
Lenka
  (kontaktovat autora příběhu) •
1. listopadu 2014
Paní Blanko, mohu konstatovat, že mi mluvíte z duše. Mám přesně také takové pocity z přicházejících Vánoc, letos budou první od smrti manžela a o to horší, že zemřel 26.12. 2013, tedy přímo o Vánocích a též si přeji přeskočit Vánoce a rovnou vkročit do nového roku. Nikdy žádný rok nebude již štastný, jako ty s manželem, byli jsme spolu 40let. Přípravy na Vánoce neřeším, to prostě jde mimo mě. Jak píšete nějak to přežít. Kdo to nezažil nemůže pochopit......
Anna
•
4. prosince 2014
Jak Vy mi Blani mluvíte z duše,moje třetí vánoce bez milovaného manžela - nechci ani domyslet.Pečení - manžel mi pomáhal,ale ani nemusel,stačila jeho přítomnost a předvánoční nálada u nás byla se vším všudy.Teď jsem byla na srazu po 45 letech se střední školou a vůbec mně nešlo se zapojit do předvánočního shánění dárků,pečení cukroví - zdá si mi to všechno - tak zbytečně,když hlavní osoba,která byla u nás hlavní postavou všeho dění - tady není.Už se ani nesnažím s někým o tom mluvit,protože každý si myslí - už tomu budou březnu 3 roky,ale pro mně je to všechno pořád tak živé.Kdo neprožil,nikdy nepochopí.Můžu Vám říct Blani,že jsem ztratila i hodně přátel,protože nejsem dobrý společník,neumím se smát,zkrátka pro mně skončilo vše a už ani nevěřím,že to někdy bude lepší.
Marcela
•
4. prosince 2014
Dobrý den, paní Blanko. Nepřemýšlejte co říkají druzí, kteří nejsou ve vaši kůži. Já jsem na tom naprosto stejně. I s tím oblečením a i hřbitovem. Sestra si myslí, že Vám pomůže svými řečmi, ale jen my víme, že by člověk kolikrát střílel. Dejte ji taktně najevo že Vám to není příjemné. Taky si někdo myslí proč chodím denně na hřbitov, ale mě je to celkem jedno a když mi je hnusně a černo tak chodím v černém a jak to bude dál nikdo z nás neví. Marcela
Miluše
•
10. prosince 2014
Bude to 14 dní co mi manžel odešel mezi anděly.Měli jsme přenádherné manželství, milovaly jsme Vánoce.Tvořily a prožívaly jsme je spolu.Vše je pryč. Ale i přez to jsem se přemohla a udělala stromeček, jen kvůli němu a hned k adventu. Holky, pojďte to skusit taky. Povídám si sním, jako kdyby tu byl. Vím, že je to praštěný, ale jinak bych se zbláznila. Taky bych byla nejraději, kdyby byly vánoce už fuč, ale ono to nejde. Pokusme se Vánoce dělat kvůli těm našim "andělům", třeba se na nás dívají, co víme........jen toto mne uklidňuje
421 člověk vyjádřil účast.
Anna
•
17. prosince 2012
Právě toto téma taky s rodinou rozebíráme každý den. .Manžel,tatínek a dědeček nám odešel před 9 měsíci.Nejprve byl nápad odejet úplně,ale kam - jedině do teplých krajin,ale finančně to nejde uskutečnit.Poslední verze je,že o štědrém dnu se naobědváme a pak někam pojedem,ale zatím nevíme kam.Pár nápadu už bylo,ale zjistili jsme,že skoro všude zavírají už odpoledne.Takže je tato otázka otevřena,nehledě k tomu,že vnuci jsou zrovna nemocní.Tak ještě vůbec nevím,jak to dopadneŽádnou výzdobu nedělám a ani nepeču.Stejně si ty vánoce ani neumím představit a nejraději bych byla,aby už byl leden.A to dva dny před štědrým dnem,by měl manžel narozeniny.
364 lidé vyjádřili účast.
Kája
•
18. prosince 2012
Můj manžel by měl narozeniny taky dva dny před Štědrým dnem.Na cukroví nemám ani pomyšlení,výzdobu jsem udělala takovou,aby tu svítily večer svíčky,uklízím průběžně a taky bych si přála už leden,nemám ponětí,jak to přežiju.
Sama za sebe bych dělala,že je normální den,nacpala si špunty do uší,večer vzala něco na spaní a zalehla-Leč mám starou maminku a ta vánoce chce,musím se přizpůsobit.
Kája
•
19. prosince 2012
U mne se situace diametrálně změnila,maminku odvezli do nemocnice s mrtvicí,takže o vánocích budu sama s kočkou a nebudu chystat opravdu nic.Pokud se nějak udržím při smyslech,nebylo dost na jednom neštěstí,potkala mne další rána.
Anna
•
23. prosince 2012
Tak to je mi Káji velice líto.já jsem teď přišla z kostela - měli jsme za manžela mši - včera by se dožil 66 roků.Je to moc smutný.Celkově je ten život těžký,ale nedá se nic dělat a musíme bojovat.A vy taky.Přeju Vám Káji požehnané vánoce,prožité v klidu a pokoji,se vzpomínkou na naše nejbližší zemřelé a Vaši mamince brzské uzdravení.Vám Káji hlavně sílu,abyste byla mamince oporou i když plně chápu,jak se cítíte,ale manžel by byl určitě rád,jak všechno zvládáte.Takže už kvůli němu - sílu a zase sílu Anna
jarda
•
24. prosince 2012
Taky mi odešla maminka, už je to skoro 8 měsíců, zůstali jsme sami s taťkou a babičkou, stromeček už nestrojíme, není na to nálada, nejhorší Vánoce za můj život, nikomu to nepřeju :(
334 lidé vyjádřili účast.
Mira
•
21. května 2013
Dědu přemohly obtíže tři týdny před Vánocemi roku 2007. Už několik let bylo běžné, že jsme se večer sešli i s babičkou, dědou a strejdou. Tehdy byl stromek připravený jako jindy, i večeře, jen tam prostě bylo volné místo, kam si nikdo nesedl a bylo to takové zvláštní. Obvykle jsme si tam povídali, ale ty Vánoce jsme jen seděli, koukali skrz stromek nebo na dědovu fotku ... a skoro nic neříkali. Až později večer jsme prohlíželi dárky a snažili se mluvit o tom, kam si ten či onen dárek vezmeme nebo co s ním uděláme. Dost nám tehdy pomohlo už jen to, že jsme byli spolu, i když nás bylo míň.

S našima už nežiju, ale s našima se navštěvujeme a na Štědrý večer tam vždycky zajedu - když už kvůli ničemu, tak aby nás nebylo pospolu tak málo. Teď, o víc jak 5 let později odešla i babička a upřímně řečeno - štědrovečerní radostnou náladu si dokážu představit asi až s malými dětmi. Jaké to bude letos - těžko říci. Pořád ale bude nejdůležitější, abychom se sešli a když by to nevyšlo zrovna 24.12.,tak poblíž těch Vánoc. To je při aspoň trochu přijatelných rodinných vztazích nejlepším dárkem, když někdo najednou prostě není ....

Dámy a pánové - držím vám palce. Nejste na to sami, i když to tak zprvu může vypadat.