World day 2009

Cíl Světového dne pro hospicovou a paliativní péči je prostý a neliší se od cíle jiných světových dnů (ať už spadají pod agendu OSN či nikoli): soustředit do jednoho okamžiku síly těch, kdo chtějí upozornit na důležitou věc, a zvýšit tak pravděpodobnost, že se jednotliví lidé a sdělovací prostředky na chvíli zastaví a budou naslouchat. Prostý záměr, který v případě hospicové péče přináší své ovoce již od roku 2005, kdy se Světový den konal poprvé.

Podobně jednoduchá je alespoň na první pohled i myšlenka, která má být tímto způsobem sborově sdělena: umírání se týká doslova každého z nás a je v našich silách zajistit druhým a potažmo i sobě podmínky k důstojnému závěru života. Skutečnost, že tyto podmínky zhusta chybí a že samo tak přirozené téma zůstává v dnešní společnosti jakousi třináctou komnatou, je znepokojující, jakkoliv tato situace není zcela nevysvětlitelná. Souvisí samozřejmě s tím, do jaké míry je pro nás umírání součástí života a jakou důležitost připisujeme tomu, že odsud odejdeme určitým způsobem — “důstojně”, jak zní slovo často užívané obhájci hospicové a paliativní péče. Důstojnost umírání a smrti může pro každého znamenat něco trochu jiného, obecně lze snad říci, že jde o takový závěr života, na němž máme ještě nějakým způsobem účast — byť by to byla účast pasivní. Tento dovětek má svůj velký význam vzhledem k tomu, že zastánci hospicové péče již svým postojem a praxí vstupují do určité dlouhodobé společenské debaty. Jejich hlas chce jakoby říci, že ve chvíli, kdy nejsme s to hájit svoji důstojnost sami, jsou tu druzí, kteří ji budou ctít, třeba jen tím, že vezmou náš život vážně až do jeho konce a budou u nás bdít. I takové pasivní účtování a uzavírání života je důstojné a vyjadřuje naši účast, nakolik dokážeme připustit, že obojí mohou převzít na svá bedra druzí lidé.

Tento poslední postřeh obhájců paliativní péče naznačuje skrytou hloubku celé věci, stejně jako ji naznačovalo téma spjaté se Světovým dnem minulý rok, totiž “Hospicová a paliativní péče: lidské právo”. Nakolik může být taková péče lidským právem? Jsou jistě mnozí, kterým se snaha prohlásit ji za lidské právo jeví jako další krok v pomýleném rozmělňování konceptu přirozených lidských práv — konceptu, který sám v dlouhém období našich myšlenkových dějin neexistoval a který měl své inteligentní odpůrce i v dobách svého institucionalizování. Chceme-li však nahlédnout smysl užití tohoto označení pro paliativní péči, stačí si patrně uvědomit, že k lidské přirozenosti patří i to, že člověk nikdy není ostrov — je bytostí společenskou. Z toho pak vyplývá i odpovědnost jednotlivých lidí vůči sobě navzájem, která předpokládá, že se jeden druhému budeme snažit zaručit takové životní podmínky, v nichž může být život žit se vším, co k němu přirozeně patří, tedy i s takovými věcmi jako je slabost, nemoc a nemohoucnost. Péče je právem pouze natolik, nakolik věříme, že člověk má k druhému člověku (kromě jiného) vztah odpovědnosti — protože spolu s druhým člověkem spoluutváří jakožto bytost rodící se z kultury svoji přirozenost. Péče paliativní pak může být právem tehdy, pokud se shodneme, že tato přirozenost má určitou nikoli nahodilou formu a že mezi dvěma mělčinami — bezhlavým zachováváním života za každou cenu a jeho kvapným opouštěním — existuje splavný tok, ve kterém má život svůj vlastní čas nezbytný k tomu, aby člověk mohl o sobě svědčit až do konce — i svým umíráním. Snad právě toto chápání přispívá k tomu, že stále přibývají podpisy pod mezinárodní deklarací, která se dožaduje obecného společenského přijetí paliativní péče mezi lidská práva (viz celá zpráva).

Od nelehkých úvah, které se skrývají za tématy týkajícími se životní situace tak závažné jako je umírání, se vraťme k letošnímu Světovému dni. Jeho téma je prostší než minulý rok, zní: “objevit svůj hlas” či “tvůj hlas” (podle toho jak přeložíme Discovering your voice). Určitá ambivalence v názvu je patrně záměrem a chce naznačit, že pokud chceme změnit něco na perspektivě umírání našich blízkých i našeho, je třeba to dát najevo — a každý, kdo bude chtít připojit svůj hlas, musí nejprve zjistit, že ho má, to jest, že se ho věc týká a že na ní záleží. 

Světový den pro hospicovou a paliativní péči se koná každou druhou říjnovou sobotu, která letos připadá na 10. října. Zároveň je každý druhý případně třetí rok Světový den spojen s charitativní akcí Hlasy pro hospice (Voices for hospices), jako je tomu i letos. Tato akce je starší než samotný Světový den, neboť se pořádá pravidelně od roku 1991. V jejím základě se skrývá představa, že během jednoho dne může pomyslná vlna hudby oběhnout celý svět v řadě koncertů, které na sebe v různých časových pásmech navazují (k tradici akce v Čechách viz článek na stránkách Cesty domů). Jako každý ročník je i letos naplánováno několik stovek koncertů po celém světě, nejvíce patrně ve Velké Británii, která jako zakladatelka hospicového hnutí stojí pomyslně v čele tohoto světového sboru. Světový den hospicové a paliativní péče má i svoje vlastní internetové stránky, které jsou nejlepším zdrojem informací.

Silný hlas všem, kdo se připojí!

redakce Umírání