Světový den hospicové a paliativní péče 2009

V záplavě každodenních informací nebyl patrně Světový den hospicové a paliativní péče událostí, které by si všimlo mnoho lidí. Není to dáno pouze jepičím časem této “oslavy”, která hned uvolní místo jiným Světovým dnům. Důvodů bude jistě více. Hospicovou a paliativní péči je totiž možné poměrně snadno definovat, ale je obtížnější přesvědčivě sdělit, jaký význam a smysl má pro jednotlivého člověka, neřku-li pro celou společnost. Proto jsou jejími zastánci většinou ti, kdo už prošli zkušeností s nemocnými a umírajícími a mohli si jaksi makavě ověřit, že je rozdíl mezi různými způsoby, jak člověk odchází ze života. A z téhož důvodu se o tomto druhu péče nepíše snadno ani novinářům. Formát novinové zprávy či článku není prostě příliš vhodný k vylíčení toho, co všechno je v sázce, když dojde k rozhodování, jestli člověk umře v nemocniční nebo ve své posteli nebo jestli někdo druhý věnuje jeho umírání svůj čas. Ten rozdíl se může dlouho ukazovat jako nepodstatný — až do chvíle, kdy nový úhel pohledu dovolí zahlédnout, co předtím zůstávalo skryté. Ale ani takové prohlédnutí nepřinese nutně něco snadno sdělitelného. To, co je v sázce — co můžeme nabýt nebo ztratit podle toho, jak se bude v našem světě umírat -, není totiž na první pohled nic velkého. V mnoha případech to může být něco tak těžko uchopitelného jako dobrý pocit z rozloučení, které bylo skutečným rozloučením a ve kterém bylo řečeno, třebas mlčky, vše potřebné — dobrý pocit umírajícího i toho, kdo doprovází. Jak měřit dobrý pocit?

Přesvědčit média, aby věnovala paliativní péči alespoň v její Světový den dostatečnou pozornost, je úkol opravdu nelehký (viz datová analýza dokládající rychlé ubývání mediálního zájmu v posledních třech letech). Proto se mezinárodní garanti Světového dne tento rok rozhodli zdůraznit důležitost jednotlivých zkušeností. “Objevit tvůj/svůj hlas — Discovering your voice” zněl oficiální název letošního Světového dne, spojený s výzvou, aby každý, kdo může a má co říct, podal svoje svědectví. Tato výzva, která je sázkou na rostoucí sílu alternativního šíření informací proti tomu, které nabízejí velká oficiální média, stále trvá. Na mezinárodních stránkách věnovaných Světovému dni je možné vložit svůj osobní příběh. A nejen tam, na internetových stránkách hospiců (např. rumunského hospice Casa sperantei) a řadě soukromých diskusních stránek (například v Indii, USA, ale i Česku), příbývají příběhy, argumenty a hlavně se rozvíjí diskuse. Stejnou možnost mají i čtenáři tohoto portálu či klienti mobilního hospice Cesta domů. Je to cesta změny k lepšímu? To lze v tuto chvíli jen těžko předvídat. Za pokus to ale určitě stojí. Při tom všem je třeba si stále uvědomovat, že má-li v rozvinutých a rozvinutějších zemích přístup k palitativní a hospicové péči sice nevelké, přesto však rostoucí procento lidí, jsou země, kde je základní paliativní péče naprosté většině lidí nedostupná. Zde tedy platí víc než kde jinde, že ten, kdo vypráví svůj příběh, mluví pro druhé a za druhé.