rozhovor
Překvapilo nás, jak lehce jde pojmout tak těžké téma, jako je konec života
„Když nevíte, co hledat, nehledáte to. Dnešní doba je postavená na výkonu, mládí, neutuchající síle, konec života si lidé neumí ani představit. Osvěta je proto důležitá,“ říká Soňa Danišová ze společnosti Metrostav Development, iniciátorka každoroční sbírky pro Cestu domů. Zaměstnanci a vedení společnosti v ní darovali v průběhu pěti let už přes milion korun. O tom, co pro společnost partnerství s Cestou domů představuje, hovoří i generální ředitel Ondřej Buršík.
Téma domácí hospicové péče je činnosti vaší společnosti vzdálené. Proč jste se rozhodli dlouhodobě podporovat zrovna Cestu domů?
SD: Když jsme v roce 2018 začínali, vybrali jsme zkušebně téma paliativní péče a na zaměstnancích jsme nechali, aby sami navrhli subjekty z této oblasti, které jsou jim blízké. S naprostou převahou tehdy vyhrála Cesta domů. Od té doby rozesíláme zaměstnancům každoročně dotazník, ve kterém se mohou vyjádřit, zda chtějí dál podporovat Cestu domů, nebo jinou organizaci. Cesta domů vítězí na plné čáře.
OB: Nechceme jako vedení společnosti direktivně určovat, koho budeme podporovat. To, že jsou do toho vtaženi zaměstnanci, je moc fajn. Včetně každoročních přednášek lidí z Cesty domů.
Člověk si nedokáže představit, že se bude starat doma o někoho, kdo je nevyléčitelně nemocný. Je moc důležité ukazovat, že to jde zvládnout.
Jak tradice přednášek vznikla a jaký je o ně zájem? Některá témata musí být těžká.
SD: Když jsme o Vánocích 2018 předávali šek, přijel Pavel Klimeš (vedoucí sestra domácího hospice) a vysvětlil nám, na co peníze půjdou. A od té doby se koná přednáška každoročně, jen jsme ji časově posunuli před samotnou sbírku. Zaměstnanci se dozvědí, co je v Cestě domů nového, jak se využily peníze z minulého roku a na co je potřeba dát peníze teď. Nově se skládáme vždy na konkrétní projekt, minulý rok to byla dětská paliativa. Toto téma bylo pro zaměstnance těžké, ale zarezonovalo, bylo to znát na výsledku sbírky.
OB: Přednášky mají velký smysl, už jen proto, aby se noví zaměstnanci s Cestou domů seznámili. Na některých kolezích je při přednáškách vidět, že téma zpracovávají těžce. Nikoho k účasti nenutíme, myslím ale, že je správné a důležité mluvit i o těchto věcech, měli bychom to unést.
SD: Když měl před několika lety Pavel Klimeš přednášku s kazuistikami z rodin pacientů, mluvilo se tady o tom ještě celý den. Osvěta je důležitá. Dnešní doba je postavená na výkonu, mládí, neutuchající síle, konec života si lidé neumí představit. Přitom člověk může umřít v každém věku, paliativní péče není jen pro staré lidi, jak si někteří kolegové zkraje mysleli. Člověk si nedokáže představit, že se bude starat doma o někoho, kdo je nevyléčitelně nemocný. Je moc důležité ukazovat, že to jde zvládnout.
Co přineslo setkání s Cestou domů vám osobně?
OB: Na začátku jsem o paliativní péči nevěděl skoro nic, o konci života jsem moc nepřemýšlel a spojoval jsem si ho spíš s něčím špatným. Naše spolupráce a přednášky mě donutily zastavit se a přemýšlet o těch věcech jinak. Udělalo na mě dojem, jak takhle složité téma může být vlastně hezky pojaté. Práce domácích hospiců dává opravdu velký smysl.
SD: Já Cestu domů sleduji a podporuji dlouhodobě, našla jsem ji v roce 2010 přes portál Umírání.cz, kde jsem hledala informace. Znám její publikace a také obchod. Každoročně mě překvapují nové cesty, kterými se organizace vydává. A moc ráda se setkávám s jejími úžasnými lidmi.
Spolupráce s Cestou domů kultivuje zaměstnaneckou kulturu, posiluje tým.
Využili jste už informace, které jste od Cesty domů získali? Třeba o možnostech péče o zaměstnance, který se musí starat o dlouhodobě nemocného blízkého?
OB: Zatím jsme neměli tu příležitost, ale kdyby k tomu došlo, mohou se zaměstnanci spolehnout, že jim pomůžeme. Jsme malá organizace a máme tu příjemnou atmosféru, na zaměstnance myslíme a respektujeme, že mají svůj život.
SD: Pociťuji, že samotná spolupráce s Cestou domů kultivuje zaměstnaneckou kulturu, posiluje tým.
V roce 2022 přinesla sbírka dosud nejvyšší částku, zaměstnanci mezi sebou vybrali přes 130 tisíc korun, vedení pak částku ztrojnásobilo. Jak vidíte spolupráci do budoucna?
OB: Na spolupráci už jsme si takto zvykli, informovali jsme o tom akcionáře i mateřskou společnost. Každoročně se na nás obrací řada organizací, odmítáme je s tím, že už máme nastavený svůj postup. Můžeme s podporou počítat v rámci provozního rozpočtu, to je důležité; když je pak situace na konci roku příznivá, rádi dáme i více.
SD: Vyhovuje nám, že už Cestu domů dobře známe. I zaměstnanci se před naší první sbírkou shodli, že lepší bude podporovat jeden subjekt, než kdyby se částky tříštily mezi více organizací. A do budoucna by nás lákal „Den dobrovolníkem v Cestě domů“. Myslím, že by to bylo dobré pro náš kolektiv, a kdybychom tím i pomohli, bylo by to ideální.
