Dříve vyslovené přání

Celý život žil v malém městě nad Brnem. Někdy se podíval po Evropě, když jezdil na služební cesty. Občas se vydal do Indie. Tam to měl rád, pobyl 14 dní, víc si kvůli firmě nemohl dovolit. Asi by to bez něj nefungovalo. Svou ženu měl upřímně rád. Dělala mu všechno zázemí, první poslední. Vzdala se kariéry, aby muž měl potřebný servis a aby děti byly zajištěné. Teď jí chtěl všechny ty roky patřičně nahradit. Pár měsíců před tím, než zorganizoval prodej firmy, mu bylo špatně. A vlastně je mu špatně pořád.

Životní změna

Na závěr své kariéry neplánoval se svou ženou nic menšího než cestu kolem světa. Na dva roky. Dali si to jako dárek k výročí svatby po čtyřiceti pěti letech. Když už měli všechno zorganizováno a zaplaceno, našel si František i čas pro sebe. Únava trvala dál a byla snad i větší. Také trochu zhubnul, to si ale pochvaloval. Jinak nic. Byl klidný. Návštěva u lékaře, mimochodem spolužáka jeho staršího syna, bude jen formalita. Však ještě než vyrazí do světa, tak si odpočine, možná že na pár dní ještě někam odjedou na venkov. Doktor ho vyšetřil, vzal mu krev, poslal jej na ultrazvuk břicha. Po týdnu únava trochu ustoupila a František zase trochu přibral. Výsledky byly v pořádku, jen byl nějaký nejasný nález na ultrazvuku břicha. Musí se ještě doplnit CT břicha. Výsledky ukázaly nádor ve slinivce břišní.

Vážný nález. Lékař navrhl co nejrychlejší operaci. Ozařování ani chemoterapie by větší efekt neměly. Během tří dnů ležel František na onkologické klinice v Brně, provedla se všechna potřebná vyšetření a operace proběhla s dobrým výsledkem. Naštěstí byl nádor opravdu malý a pravděpodobně se ho podařilo odstranit celý. Původní podezření, že někam prorůstá, se nepotvrdilo. Naštěstí. Ne každý přijde takto včas. Po operaci ležel František asi tři dny na jednotce intenzivní péče. Dobře mu nebylo, ale patřil mezi ty zdravější pacienty, respektive mezi ty nejméně nemocné. Aspoň protentokrát. Mohl pozorovat, jak to na JIPce chodí. A viděl leccos. Ne všichni měli takové štěstí jako on. Když ležel ještě před operací na oddělení, také toho dost viděl. Viděl, jak lidé bojují se svými nemocemi, jak podstupují všechno možné i nemožné a ptal se sám sebe, jestli to bude muset někdy podstoupit i on sám?

V hlavě měl ale ještě pořád to, co viděl v nemocnici. Nemohl se toho zbavit

František měl opravdu štěstí. Patřil mezi těch několik procent lidí, kteří odcházejí domů poté, co podstoupili jen nějakou zajišťovací terapii a kteří jsou dál „jen sledováni“. František tedy získal nějaký čas navíc. Ne každý ho dostane. Viděl tedy, že dostal čas, a protože byl zvyklý plánovat, plánoval i nyní. Cestu kolem světa uskutečnil, i když kratší, než zamýšlel. To se podařilo. V hlavě měl ale ještě pořád to, co viděl v nemocnici. Nemohl se toho zbavit. Pořád to tam vězelo. A protože byl zvyklý věci řešit, vydal se znovu za svým lékařem. To, co v nemocnici viděl, ho velmi překvapilo. Mluvil tam s mnoha pacienty, kteří mu vyprávěli, jak svou nemoc prožívají. Proto chtěl s lékařem prodiskutovat to, co se může dít v budoucnu. Je člověkem, který chce mít své záležitosti pod kontrolou, a proto se chce nějak vyjádřit k situaci, kdy třeba už nebude schopen o sobě rozhodovat, nebo nebude schopen komunikovat. Nechtěl také všechno rozhodování nechávat na rodině.

Dříve vyslovené přání

Začali spolu mluvit o dříve vysloveném přání. Dříve vyslovené přání stojí především na myšlence, že právo na tělesnou nedotknutelnost neztrácíme tím, že nejsme schopni rozhodovat nebo svoje přání komunikovat. Sepsání dříve vysloveného přání vyžaduje zhruba tři momenty:

1. Ponechat si dostatek času na přemýšlení, na rozhovory s blízkými, s rodinou, lékařem, právníkem, duchovním, psychologem,
2. Dobře si promyslet, jak popsat situaci, ve které se dříve vyslovené přání má začít naplňovat,
3. Co má být obsahem dříve vysloveného přání. V zásadě platí, že odmítnutí je silnější formulace než požadavek (např. „nechci dialýzu“ je silnější požadavek, než „při infekci vyžaduji léčbu antibiotiky“).

Pak je také vhodné v souvislosti se sepisováním dříve vysloveného přání promyslet a navrhnout svého zástupce, respektive opatrovníka. Ten potom mluví za pacienta se zdravotníky a hájí pacientova přání. Právo vyžaduje jen dvě formality: úředně ověřený podpis a písemné poučení praktickým lékařem pro dospělé nebo jiným lékařem, k jehož odbornosti se dříve vyslovené přání vztahuje. Asi po čtrnácti dnech přišel František ke svému lékaři s textem svého dříve vysloveného přání a řekl: „Mně už teď nezáleží na tom, jestli budu žít o dva měsíce déle nebo méně. Udělal jsem tady velký kus práce. Vybudoval jsem firmu, která dává práci lidem. Vychoval jsem děti a ty si taky dokáží se životem poradit. I na té cestě kolem světa jsem byl. A teď po vší té dřině, kterou jsem v životě měl, si snad trochu toho komfortu zasloužím, ne? Musíme tam všichni, ale důležité je, jak to bude. A to můžeme aspoň trochu ovlivnit. Tak proč se o to nepokusit?“

Cesta domů se tématu Dříve vyslovené přání dlouhodobě věnuje. Letos se pořádala série kurzů pro veřejnost i odborníky. Do konce roku ještě proběhnou tři kurzy pro veřejnost — říjnový v Ostravě, listopadový v Pelhřimově a prosincový v Praze. Své dotazy můžete rovněž směřovat na internetovou poradnu — bude se jim věnovat právnička JUDr. Helena Krejčíková, PhD. a lékař a etik MUDr. Jaromír Matějek, PhD., ThD., kteří se tímto tématem dlouhodobě zaobírají.