Podpůrné skupiny
Podpůrné svépomocné skupiny nabízejí pomoc a podporu pozůstalým. Je to prostor pro setkání lidí, kteří mají podobné zkušenosti a prožívají podobné životní období. Nabízí bezpečné a důvěrné prostředí pro osoby, které spojuje zkušenost se ztrátou blízkého. V klidné a přívětivé atmosféře zde mohou sdílet své zkušenosti, starosti i radosti.
Moderované podpůrné svépomocné skupiny provozuje nezisková organizace Cesta domů, z. ú. v Praze. Setkání nabízí přátelskou a otevřenou atmosféru s posezením u čaje a kávy těm, kteří se vyrovnávají se ztrátou blízkého člověka.
Po ztrátě blízkého člověka, o kterého jste se dlouho starali, po jeho smrti a starostech kolem pohřbu na vás může situace náhle a velmi těžce dolehnout. Možná pocítíte bezmoc, vyčerpání, beznaděj a hluboký smutek. Ačkoliv po čase nejhorší bolesti pominou, stále znovu se k vám mohou vracet návaly smutku, možná i vzteku a zoufalství a vy se cítíte velmi osamělí. Nabízíme přívětivý prostor pro sdílení vašich prožitků, zkušeností, obav i radostí.
Setkání v podobě podpůrných skupin:
- těší a pomáhá v těžké životní situaci
- pomáhá se zorientovat
- umožňuje sdílet pocity, obavy a zkušenosti s lidmi, kteří mají stejné starosti, či s těmi, kteří podobně těžké období prožili a přiměřeně zvládli
- pomáhá překonat nejistotu, izolaci a osamělost
Cesta domů nabízí tato setkání:
- Setkání pozůstalých Podvečer
- Podpůrná skupina pro rodiče, kterým zemřelo dítě
- Podpůrná skupina po ztrátě miminka
- Teens a jejich rodiče
- Setkaní pro zasažené událostmi na FF UK
Podrobnosti, termíny a informace, jak se přihlásit, naleznete na daných stránkách.
Pokud se rozhodnete zúčastnit nejbližšího chystaného setkání, přihlaste se nejpozději na začátku týdne před jeho konáním na uvedené kontaktní adresy na stránkách konkrétních skupin.
Více o podobě podpůrných skupin se dozvíte zde.
Pokračujte ve čtení
Bezprostředně po úmrtí blízkého člověka bychom měli pozůstalému nabídnout citovou oporu a projevit účast při jeho bolesti. Často se toho bojíme a nevíme, co máme říkat.
Děti přijímají zprávu o ztrátě někoho milého většinou daleko klidněji a vyrovnaněji, než si rodiče nebo jiní dospělí lidé kolem představují. Pomoc, kterou dětem v jejich smutku a truchlení máme poskytovat, nekončí sdělením oné smutné události nebo pohřbem, ale má pokračovat tak dlouho, jak dlouho se dítě s onou ztrátou vyrovnává. V období truchlení děti potřebují častěji než jindy ujišťovat, že jsme s nimi a že je máme rádi.
„Neexistují slova, která by popsala naprosté zoufalství, s nímž člověk vychází z porodnice s prázdnou náručí. S nímž jede autem domů a autosedačku, kterou nedávno koupil, má zavřenou v kufru, protože se na ni nedokáže podívat. S nímž zavře dveře do krásně nachystaného dětského pokojíčku a celé měsíce je znovu neotevře.“