Zemřela mi teta a hledám, kdo by mi naslouchal. Napsal jsem to do diskuse, ale je to jako znesvěcení. Poradíte mi, co s tím?
Dobrý den,
jsem věřící, ale přesto stále hledám člověka, který by mi naslouchal. Je mi 43 ket, jsem svobodný. Minulý týden mi zemřela teta, vlastně i druhá máma a zůstali jsme sami dva s bratrem, taky bez vlastní rodiny. Po pohřbu se rozešlo to málo příbuzných, každý jen řekl, "to chlapci zvládnete". Doufám že ano a tak jsem aspoň vložil svůj příběh do diskuse. Nyní mi však připadá, jako bych ji teď vhodil do vln internetu, jako bych znesvěcoval její památku. Vždyť odchod blízkého člověka je tak intimní, ale přitom samota tak bolí. Poraďte mi prosím, co s tím!
Omliuvám se za ten zmatek, ale prosím o radu, snad jen pro můj klid.
Aleš
Dobrý den, Aleši,
chápu, že Vám je po smrti tety smutno a hledáte porozumění, možnost sdílet a cestu ze samoty. Je to jeden z důvodů, proč se obvykle lidé dělí o své zážitky či úvahy v různých diskusích a nevidím nic špatného na tom, že jste to udělal, obzvlášť v diskusi k tomu určené. Rozumím, že je v tom také zveřejnění tetina příběhu, zároveň mi však připadá, že jste sdílel hlavně své pocity, které máte s jejím odchodem spojené, a také svůj příběh. Je možné, že Vaše vyznání inspiruje jiné lidi, aby věnovali pozornost svým pocitům po odchodu blízkého člověka a třeba i tento dotaz k tomu přidá úvahu, kde a za jakých okolností sdílet.
Máte pravdu, že odchod blízkého člověka prožitky pozůstalých jsou záležitost velmi intimní. A právě intimní věci často potřebujeme intimně sdílet. Doufám, že v diskusi nedošlo k nějakému znesvěcení, naopak, že jste se tak přes svůj zármutek lidem přiblížil. Alespoň já, když jsem Váš příspěvek četla, jsem cítila hlavně blízkost a soucit.
Přeji Vám, abyste našel kolem sebe lidi, kteří Vám mohou pomoci nést zármutek a třeba snad i budou Vaším sdílením obohaceni.
Zuzana Vondřichová
Dotaz zodpovídá
