Zemřela mi dcerka po mnoha letech péče, nyní umírá bývalý přítel na rakovinu plic. Jak to unést?
Dobrý den,prosím o pomoc.Muj bývalý prítel umírá.Má rakovinu plic v posledním stadiu a metastázy do mozku.Je mu 47 let,nikdy nebyl nemocný nepotreboval ani kapky do nosu natož Atb.Rozešli jsme se hlavně protože se u něj projevila schizofrenie a s ní i bisexualita s orientací víceméně na stejné pohlaví.Musel tušit.že mu něco je koncem léta začal rapidně hubnout,málo jedl.Přitom byl v říjnu na preventivní prohlídce,kde obvodní doktor neshledal nic co by nasvědčovalo rakovině..podle mě je slepý a to nechci být zlá.Na internetu se píše,že už v začátcích jsou změny dýchání,pokašlávání..Momentálně je přítel hospitalizovaný v Ustí nad Labem na plicním oddělení.Je moc slabý,hodně spí..zhoršily se mu hodnoty v odběrech.Jí maličko.Co mě zaráží má žluté ruce lokty asi moc nefungují játra.Ale nemá bolesti,vnímá komunikuje.Mluví o tom už aby byl zdráv že pojedeme na výle t a chce do práce...atd.Pro mě je celá ta situace velice těžká už jsem vyplakala asi milion slz.Před ním se držím povídáme si..všechno mu kývám.O to víc je pro mě těžké to že tavolají z nemocnice že je konec,už ho neuslyším neuvidím už tu nebude.Nedávám to.Navíc v 2015 mi zemřela dcera která byla od dvou let napojena na přístroje,celé roky jsem jezdila do nemocnic jen brečela vozila tašky všeho možného a trápila se bezmocí.Dcerka měla spinální muskulární atrófii Werdning-Hoffman.1.typu.Je mi 46 a mám pocit že je kolem mne jen smrt.S pozdravem a díky za odpověd Marcela.Ps.dcerka v době umrtí-21 let.20 let po nemocnicich.
Marcelo,
máte za sebou velmi těžké roky. To, jak jste se cítila těch dvacet let, když jste pečovala o dceru, to může pochopit jenom ten, kdo něco podobného sám zažil. Nevyléčitelně nemocné dítě. Píšete to výstižně, ty tašky, pořád sem a tam a nakonec, nakonec prázdno. A teď Váš bývalý přítel. Jste neuvěřitelně odolná. Jezdíte za ním, povídáte si. Chce a potřebuje Vaši blízkost, potřebuje ty obrazy budoucnosti, něco hezkého mít před očima, na něco se ještě těšit. Bude to těžké, až zavolají. Nezůstávejte s tím vším sama. Neostýchejte se si říct o pomoc, podporu, ať už profesionální, nebo od přátel a blízkých. Zasloužíte si ji a potřebujete ji. Je Vám 46 a se smrtí jste se už utkávala dostatečně intenzivně a dlouho. Přežila jste, i teď přežijete. A nejenom to. Všechno to těžké, co nás drtí, nás současně očišťuje a utváří. Jeden by se bez toho klidně a rád obešel, jistě. Ale když už tím procházíte, tak vězte, že to není nadarmo a zbytečně. Píšete — všude kolem jen smrt. Ano, vypadá to tak. Ale zrovna Vy dobře víte, že smrt i život k sobě patří. Za každou smrtí nějak čeká život. A to se týká i Vás. Nebojte se.
Váš Jiří Černý
Dotaz zodpovídá
