Zemřel mi přítel, jeho matka si vzala k sobě urnu, nemám k ní přístup. Jak mohu takovou situaci řešit?
Dobrý den,
nacházím se v hodně složité situaci a nevím, jak se s tím mohu smířit. Je to dva roky, kdy mi náhle zemřel můj přítel (24), žili jsme spolu, znala jsem ho od mala, byla jsem na něj dost fixovaná. Když se tato událost stala, neměla jsem ani možnost se s ním rozloučit, protože jeho matka odmítla udělat pohřeb. Čekala jsem několik týdnů, než budu moct navštívit hřbitov. Pak, když ho uložili na hřbitov, chodila jsem tam často, pořád jsem tam nosila nějaké dárečky, květiny, plyšáky, ale jeho máma to jednoho dne uklidila, aniž by mi sdělila kam. Teď jsem na dvouleté výročí přišla s kytkou na hřbitov a urnička tam nebyla. Zhroutil se mi celý svět, složila jsem se k zemi a nemohla jsem ani dýchat. Zavolala jsem jeho matce a ptala se, kde je, na což mi odpověděla, že si ho vzala domů. Ptala jsem se, proč mi to aspoň nenapsala, na to mi řekla, že neviděla důvod, proč by mi to měla říkat, že to je její rozhodnutí. Tak a teď ani nevím, kde leží můj zesnulý přítel a už do konce života ho nemohu ani navštívit, což je pro mě neskutečná bolest. Nemám ponětí, jak se s tím mám vyrovnat, jak se smířit s tím, že mu nemohu donést už ani květinu. Bylo to to poslední, co jsem pro něj ještě mohla udělat, teď jsem přišla i o to. Jeho matka si neuvědomuje, že jsem s ním žila, že to byl můj partner a že mě tímto od něj úplně oddělila. Svými činy mi veškerou bolest spojenou s Markovým odchodem znásobuje. Jsem momentálně úplně zoufalá a nevím, jak se přes to přenést. Prosím, poraďte mi, jak bych takovou situaci mohla řešit. Děkuji, B.
Dobrý den,
je určitě těžké, že jste se matkou Vašeho partnera neshodly na tom, jak se s ním rozloučit ani na uložení jeho urny nebo na podobě výzdoby místa posledního uložení.
Chápu, že jste si spojila hřbitov s urnou přítele s místem truchlení po něm, obvykle to tak je. Občas se ale stává, že lidé nemohou k ostatkům svých blízkých, ať už proto, že jim to komplikují jiní lidé nebo proto, že se třeba tělo nenašlo. Tehdy je třeba najít jiné místo než hrob. Někdo chodí i tak na hřbitov, vybere si nějaké místo a tam truchlí, i když už tam nenosí žádné předměty nebo květiny. Jiní lidé si najdou místo spojené se životem zemřelého. Například oblíbený cíl společných vycházek, prostor kolem krásného stromu nebo cokoliv co měl zemřelý rád nebo co s ním mají spojeného. Tam potom zapalují svíčky nebo nosí květiny. Jiní někdy vyhledávají různá spirituální místa, jako jsou třeba kostely, různé poutní oblasti nebo významná místa v přírodě, kde mohou hledat spojení se svým zemřelým a kde mohou cítit vhodný klid na truchlení. Někdo má takových míst víc, kde si zemřelého připomíná, a třeba při různých příležitostech vyhledává některé z nich.
Podobně to bývá s posledním rozloučením. Pokud příbuzní z jakýchkoliv důvodů nezorganizují pohřeb, mohou si ostatní pozůstalí vytvořit samostatný rituál posledního rozloučení. To bych Vám určitě doporučila, přestože od smrti Vašeho partnera už uběhly dva roky. Můžete si udělat malý obřad někde v přírodě nebo opět na spirituálním místě, sama nebo za účasti přátel, kteří Vašeho partnera také znali, a nějakým způsobem se rozloučit. Většině lidí to pomáhá na cestě vyrovnávání se smrtí blízkého člověka. Pokud Vám to není cizí, můžete také za partnera nechat odsloužit zádušní mši, což je také dobrý rituál loučení nebo dobrého přání, aby se zemřelý měl dobře i mimo tento svět.
Vzhledem k tomu, že je ve smrti Vašeho přítele komplikace v neshodách s jeho matkou, doporučila bych Vám také případně se obrátit na poradce pro pozůstalé nebo terapeuta, který má zkušenost s prací s pozůstalými. Mohl by Vám pomoci projít tímto těžkým obdobím a také nabídnout nějaké další inspirace, jak zvládnout loučení a truchlení po Vašem příteli.
Zuzana Vondřichová
Dotaz zodpovídá
