Zemřel mi bratr, se kterým jsem měla složitý vztah, nestihla jsem se s ním rozloučit a říct mu co bych chtěla. Jak s tím teď žít?
Dobrý den.
Letos v září zemřel můj bratr v nemocnici na komplikovaný zápal plic spolu se zánětem slinivky. Dlouhé roky se léčil s paranoidní schizofrenií. Jak to rozepsat. Od chvíle, co onemocněl jsme to s mámou měly těžké, protože jsme my tři žili spolu. Nemoc ho změnila, jeho chování se změnilo. Býval agresivní, často končil v nemocnici. Neustále opakoval, že mě nenávidí, že nás nenávidí... Celé roky se to opakovalo a já si od něj držela odstup, i když byl ve stabilizovaném stavu, už jsem s ním nedokázala normálně mluvit, aniž bych si nevybavila, co řekl, lež to bylo kvůli nemoci. Naposledy jsem s ním mluvila přes mobil před půl rokem a ani tehdy jsem mu neřekla nic milého. 20. srpna mi napsal email, a já mu neodepsala. 22. srpna ho hospitalizovali a od 23. srpna byl v umělém spánku. 17. září umřel. Jak s tím mám teď žít? Neřekla jsem mu to, co jsem chtěla, nerozloučila se, neřekla, že ho mám ráda. Kvůli mámě musím být silná, protože to nese těžce, ale sama nevím, jak dál...
Píšete nám o Vašem bratrovi, který měl duševní onemocnění, jež změnilo jeho chování a komunikaci natolik, že bylo velmi obtížné s ním vyjít a mít dobrý vztah. Díky tomu jste si od něj držela odstup a delší dobu jste spolu nebyli v kontaktu. Váš bratr byl náhle hospitalizován a v umělém spánku po měsíci zemřel. Je Vám líto, že jste se nestačila rozloučit a říct mu vše, co byste potřebovala. Snažíte se být silná kvůli mámě, ale sama nevíte, jak dál. Ptáte se, jak s tím, co se stalo, máte dál žít.
Vážená paní Michaelo,
představuji si, jak moc náročné a bolestné muselo být pro Vás, maminku a bratra jeho vážné duševní onemocnění, které se nedařilo dostat pod kontrolu. Píšete o opakovaných hospitalizacích, celkové proměně bratrova chování, agresivních projevech. Roky jste od bratra slýchala zraňující věty. I když jste věděla, že z něj mluví jeho nemoc, je téměř nemožné, aby k Vám tato slova nějakým způsobem nedoléhala. Těžko si představit, možnost se bratrovi přiblížit, možná jste i někdy cítila strach a obavy o vlastní zdraví/život. To, že jste si od bratra potřebovala držet odstup, vnímám jako pochopitelnou reakci.
Je mi moc líto, že Váš bratr zemřel. Zpráva o hospitalizaci k Vám přišla náhle. Bratr byl vzápětí v umělém spánku. Vnímám Váš smutek z toho, že jste nestačila bratrovi říct, že ho máte ráda a rozloučit se s ním, dát tak pomyslnou tečku tomu těžkému. K rozloučení někdy nedojde ani v rodinách, kde k tomu byla příležitost, jen blízcí k tomu nenašli sílu nebo neodhadli čas, který zbývá. Chtěla bych Vás podpořit, že i když tomu okolnosti nepřály se v danou chvíli rozloučit, lze hledat způsob rozloučení alespoň dodatečně.
Píšete o posledním hovoru a emailové komunikaci s bratrem a Vaší reakci na ně. Ptáte se, jak s tím žít. Možná Vás trápí pocity viny. Říkám si, že jste nemohla tušit, že jsou posledními, a kdyby ano, Vaše reakce by byla určitě jiná. Některé situace jednoduše nemáme pod kontrolou, nevíme si v tu danou chvíli rady nebo nemáme sami dostatek podpory a děláme jen to, na co máme sílu. Pocity viny se v době zármutku po ztrátě blízkého objevují téměř vždycky, ať už ve velké či menší formě, a to i v případě, že je nelze ničím racionálně podložit. Zpětně vždy nalezneme něco, co jsme měli nebo neměli udělat, co mělo být jinak, lépe, dříve. Úlevné může být o pocitech viny mluvit. Nejde o to, aby Vám je někdo vymlouval, ale můžete tak získat jiný úhel pohledu. Buďte prosím k sobě laskavá.
Ze zkušeností víme, že rituály v náročné době po smrti blízkého pomáhají. Může k nim patřit i dodatečné rozloučení. Ať už se jedná o dopis, do kterého lze napsat vše, co jste nestačila říct, žádat o odpuštění nebo i odpustit (i když to nemusí hned jít), dopis pak přečíst, spálit, poslat po řece nebo do nebe s balónkem.. nebo něco úplně jiného, podle Vašich představ a toho, co by mohlo být Vám i Vaší rodině blízké.
Píšete, že se snažíte být mamince oporou. Možná svůj smutek skrýváte a snažíte se jím maminku nezatěžovat. Můžete se cítit hodně sama. Někdy může být těžší a někdy snazší se vzájemně podporovat, když jste s maminkou obě ztrátou zasaženy. Každý truchlí jinak a může se stát, že každá budete v určitém čase potřebovat něco jiného, jindy se ale můžete i vzájemně podpořit.
Říkám si také, že uběhla velmi krátká doba od smrti Vašeho bratra, ve které je normální cítit velkou bolest a další škálu pocitů. Zkuste se obrátit na někoho ve Vašem okolí, kdo Vás vyslechne nebo k důvěrnému hovoru můžete využít některou z linek důvěry pro dospělé, psychoterapeuta nebo poradce pro pozůstalé.
Přeji Vám, abyste našla pro sebe dobrou podporu a Vám i mamince mnoho sil do dalších dní.
S úctou za poradnu
Olga Stránská
Dotaz zodpovídá
