Začátkem ledna měl manžel pohřeb. Mám 3 malé děti. Vypnula jsem emoce, unikám od stresu serfováním po netu a čtením. Každý úkol nebo zlobení dětí je pro mne nadměrný stres. Mám výčitky kolem smrti manžela.
Dobrý den, začátkem ledna měl manžel pohřeb. Zemřel náhle z plného zdraví. Jsem sama na malé 3 děti, zvířata, dům a mám svoje drobné podnikání. Tedy práce nad hlavu. Únik od stresu je pro mě být s lidmi a nebo bezcílně brouzdat po netu i do noci, tj prokrastinace. Kolem adminitrativy ohledně svoji práce a nebo vyřizování po smrti manžela jsem neudělala nic, tj. další stres, doma nepořádek, práce mi stojí, ale i 4 hodiny večer sedim na netu. Když čtu něco, cokoliv, nemyslím na manžela ani na provozní stres z domácnosti a práce. Dělala jsem to i dříve, ale ne tak moc. Chtěla bych mít sílu omezit net na 30 min. denně. Emoce mám vypnuté, ale každý úkol nebo zlobení dítka je pro mne nadměrný stres. Taky mám potlačované výčitky, že jsem ráno nechala manžela s domnělou těžkou chřipkou samotného a po mém návratu večer domů z návštěv u příbuzných bylo na pomoc pozdě. Děkuji za odpověď. Píšu z mobilu a a špatně se mi to tu po sobě čte, snad to neni moc zmatené.
Dobrý den,
ten prostý popis Vaší situace, do které jste byla náhle a nečekaně uvržená, je ochromující a paralyzující. Je toho prostě moc a tak i Vy reagujete vlastně jediným možným způsobem — zvládáte to nejnutnější a nejzákladnější kolem dětí a zvířat a to ostatní momentálně odsouváte, na to přijde čas až později. I Vy jste jakoby ochromená. Nejde, prostě nejde dělat všechno naráz a jako dřív, i když si představujete, že by to bylo třeba. Tady se nejedná o prokrastinaci, ale přirozenou psychickou obranu. Je teprve únor, všechno se to semlelo tak náhle a tak nedávno. Je naprosto přirozené, že se chráníte a pomáháte si tím, že jste s druhými lidmi, a nebo na netu, kde na chvíli přijdete na jiné myšlenky. Je to tak dobře a je dobře, že máte tyto možnosti. Sama uvidíte, že časem se pomaličku začnete přibližovat svým představám o tom, co byste chtěla nebo nechtěla dělat a kolik času čemu věnovat. Zatím se vybavte spíš trpělivostí a shovívavostí vůči sobě samé. Máme vždy jen tolik síly, kolik skutečně máme, a ne kolik bychom si přáli mít.
A ještě k těm výčitkám. Víte, to prostě patří k takovým situacím, ve které jste se ocitla i Vy. Člověk se vrací k okamžikům, kdy mohl jakoby něco rozhodnout jinak, ale to jsou jen bolavé fantazie, vyplývající ze znalosti toho, co potom následovalo. Takže je dobře, že se o nich zmiňujete a nejspíš by pomohlo se z nich pořádně vypovídat a pak už jim nevěnovat pozornost. Jsou falešné a ve Vaší situaci Vám nijak nepomohou.
Zmiňujete také své tři děti. Každé z nich se vyrovnává se smrtí svého táty jinak a po svém. Někdy dítě zlobením upoutává pozornost, na to je dobré nezapomínat.
A nakonec, nebojte se říct si o konkrétní pomoc lidem, které znáte, a podle svých časových, organizačních i finančních možností zvažte prosím také možnost profesionální psychologické nebo psychoterapeutické podpory a doprovodu.
Přeji Vám dostatek vytrvalosti, trpělivosti, vnitřní síly i laskavosti k sobě samé.
Jiří Černý
Dotaz zodpovídá
