Včera mi umřel tatínek. Nedokážu se s tím smířit. Šlo to strašně rychle. Bojím se, že v nemocnici umíral v bolestech a sám.
Přeji pěkný večer včera mi umřel můj milovány tatínek nedokážu secstim smířit moc mě to bolí a trápí umřel mi na rakovinu měl metastaze skeletu a chytl k tomu zápal plic šlo to strašně rychle trápí mě to že si myslím že umíral v bolestech umřel mi v nemocnici kde byl převezen trychlou pořád mě trápí že jsem mu mohla pomoci nemůžu se stim smířit strašně moc mě to bolí. Říkám si že já jsem tady a on už ne. Bojím se že to nezvládnu pořád ho mám před očima jak jsem za ním byla v nemocnici jak dýchal jak mě držel za ruku a ráno mi volali ze UT taťka není. Strašně moc to bolí. Mám strach že umíral v bolestech a sám a to mě trápí moc. Děkuji za odpověď.
Váš tatínek včera umřel. Je pro Vás těžké se s tím smířit. Tatínek zemřel na rakovinu v kombinaci se zápalem plic. Máte strach, že tatínek v nemocnici umíral v bolestech a sám. Ztráta tatínka je pro Vás velmi bolestivá. Bojíte se, že to nezvládnete.
Dobrý den,
je mi líto, že jste přišla náhle o tatínka. Je zcela pochopitelné, že se Vám teď honí hlavou, jak vypadal závěr jeho života, zmiňujete obavy, že zemřel sám a v bolestech. I když má náš blízký nějakou závažnou nemoc, stejně nás často úmrtí překvapí, nečekáme ho tak brzy. Zmiňujete, že se Vám povedlo tatínka v nemocnici navštívit, držet ho za ruku, být s ním v jeho poslední den. To mi přijde velmi cenné. Představuji si, že vzpomínka na Vás, na společné chvíle mohla být s tatínkem až do posledního dechu. Tatínek věděl, že je někdo, kdo na něj myslí, kdo plánuje zase přijít. Přijde mi to zásadnější než skutečnost, že jste nemohla být přítomna přímému okamžiku smrti.
Co se týče bolesti, je to něco, čemu se v nemocnici věnuje velká pozornost. Pokud nemocný může komunikovat, zdravotníci se na to opakovaně ptají. Pokud už mluvit nemůže, zdravotníci se řídí tím, zda nemocný působí klidně nebo neklidně, jestli může spát a podobně. U většiny nemocných je bolest dobře léčená a netrpí ani v závěru života příliš velkými bolestmi. Pokud by Vám přineslo klid vědět více, můžete se obrátit na ošetřujícího lékaře tatínka. V jeho zdravotnické dokumentaci bude zapsáno, jaké léky dostával, jak na ně reagoval. Když nám někdo blízký zemře, často se cítíme bezmocní, mrzí nás, že jsme nemohli udělat více. To, co můžeme dát je náš čas a přítomnost. Toto jste tatínkovi dala. Moc bych Vám přála, aby to pro Vás bylo alespoň malou posilou.
Zmiňujete, že se s tím nemůžete smířit. Přemýšlím, jak by to smíření podle Vás mohlo vypadat. Těsně po úmrtí blízkého můžeme prožívat šok, prázdnotu, smutek, vztek, nepochopení a mnoho dalšího. V prvních chvílích často žijeme ze dne na den, bolestně si opakovaně uvědomujeme, že náš blízký tady s námi není. Chci Vás podpořit v tom, že není třeba nutit se do smíření. Můžete prožívat den za dnem tak, jak to půjde. Užitečné bývá rozloučit se, buď v rámci pohřbu, nebo i zcela soukromě, najít si pro sebe vhodný způsob. Chci Vás také podpořit v tom, abyste teď pro sebe dělala, co je pro Vás alespoň trochu příjemné, co přináší alespoň malou úlevu.
Přeji Vám, aby Vás vzpomínky na tatínka posilovaly v čase zármutku.
Barbora Váchová
Dotaz zodpovídá
