Vážně mi onemocněla babička, jsem zaskočena diagnózou a prognózou a bojím se jejího umírání a smrti.
Dobrý den, před necelým týdnem byla má babička (1924) hospitalizována s masivní enteroragií, diagnóza zní ischemická kolitida a nyní leží v nemocnici na kapačkách, antibiotikách a lékaři čekají, jak se situace vyvine dál. Volí konzervativní postup, k operaci by vzhledem k věku přistoupili jen ve zcela nevyhnutelném případě, až kdyby nebylo jiného zbytí. Babička stále ale trochu krvácí, občas zvrací, což mě děsí. Nevím, ale prognóza asi není dobrá.
Byla doposud velmi aktivní, stále i přes pokročilý věk pracovala a já si její stáří ani vlastně nepřipouštěla. Je mi na celém světě nejbližším člověkem a až nyní si uvědomuji, jak velký mám strach, že o ni přijdu. Celý život beru jako samozřejmou její přítomnost, rady, pomoc, každý den si telefonujeme, často se vídáme. Samozřejmě vím, že tady nebude navždy, ale nikdy jsem si to nepřipouštěla, snažila jsem se to odsouvat, člověk s tím nějak počítá, ale říká si, že ten moment nenastane. A pak je najednou tady. Myslím, že i ona to cítí, aspoň tak mluví. Říkám jí, jak ji mám ráda a ona odpovídá, že o to je to horší, se takhle muset loučit, že už tady pro mě nebude. Snažím se dělat silnou, před ní se držím, ale síly už moc nemám a to je to asi teprve začátek. Už jen když píšu tyhle řádky, tečou mi slzy. Smrtí blízkého už jsem prošla dvakrát, když před deseti lety zemřel dědeček, téhle babičky manžel, a před třemi lety táta. Ale teď cítím něco úplně jiného, ona je takový můj základní životní kámen nebo jak to říci. Mám hrozný strach. Co by mi pomohlo? Vím, že tohle zahojí jen čas a že si tím budu muset celým stejně projít sama, ale ta bolest a hlavně bezmoc je hrozná...
Píšete o nečekaně nemocné babičce, jste tím zaskočená, děsí Vás její nemoc i nejasná prognóza. Největší obavy ovšem máte z jejího umírání a smrti. Babička pro Vás je nejbližším člověkem, jakýmsi základním kamenem, a je těžké si jen představit, že byste měla žít bez ní. Přesto obě tušíte, že její smrt se blíží…
Dobrý den, Johano.
cítím Vaši úzkost a strach, stejně jako bezmoc a bezradnost, která Vás naplňuje. To čekání a nejistota mohou být až mučivé. Je to pro mne velmi srozumitelné. Chci Vás ujistit, že to je součást přirozeného vnitřního procesu, jakési cesty, která vede k vyrovnání se se smrtí. Může se stát, že kromě strachu můžete časem zažívat také hněv, pocit viny, později bolest z toho, že jednou budete od sebe odloučené. Nakonec snad můžete dojít k vnitřnímu smíření. Tímto si prochází každý, komu se blíží smrt drahého člověka.
Velmi oceňuji, že jste si dodala odvahy a napsala. Považuji to za dobrý krok. Je z toho vidět, že si umíte včas říct o pomoc. To je Vaše silná stránka. Také jste již zažila smrt někoho blízkého. Neberte to prosím jako plané utěšování, ale máte vryté pod kůží, že to lze přežít. Smrt je těžká, tato bude pro Vás možná daleko těžší, ale jde jít dál a časem se rána zacelí.
Chci Vás povzbudit, abyste nezůstávala se svým strachem, bezmocí a bolestí sama. Zkuste najít ve svém okolí někoho, komu byste mohla kus svého zármutku svěřit – už teď, dokud je babička naživu. Takových blízkých lidí může být i víc. Možná i babička – i když se před ní snažíte vypadat silně – možná i ona prožívá podobné pocity jako Vy a společný rozhovor o tom, co se s Vámi děje, by Vám oběma ulevil. Možná byste mohly probrat i další věci, které zůstávaly nedokončené.
Můžete také zkusit promyslet, čeho se v tuto chvíli nejvíc bojíte. Smrti? Čekání na ni? Prázdna, které tu po babičce zbude? Vaší osamělosti? Bezmoci? Toto jsou velké balvany a pochopitelně by zúzkostňovaly každého z nás. Vezměme jeden balvan po druhém — kdo a co Vám pomůže jej nést? Jiní blízcí lidé…? Vaše vnitřní síla…? Víra…? Úkoly, které Vás čekají…? Další… Zkuste si je sepsat, i drobnosti, které pomáhají, a udělat tak přehled, o co všechno se můžete opřít na cestě Vaším „slzavým údolím“.
Můžete se také obracet (i opakovaně) na poradnu Cesty domů nebo podobné zařízení ve Vašem regionu. K dispozici jsou Vám také linky důvěry či krizová centra ve Vašem okolí. Kontakty najdete ve Zlatých stránkách. Můžete je využít ve chvílích, kdy se chcete o svoje prožitky s někým podělit a s blízkými to právě nejde. Snaží se porozumět a pomoct Vám přestát těžká období.
Dělejte věci, které Vás drží na cestě tímto „slzavým údolím“ – někomu pomáhá hudba, kreslení, procházky, někdo rád medituje, někdo rozsvítí svíčky… Najděte svou cestu, jak být sama se sebou. A dělejte i věci, které jsou Vám příjemné, které Vám naopak uleví, odreagují Vás, dodají sílu, kterou potřebujete pro sebe i pro setkání s babičkou. Dbejte na sebe a životosprávu, nezapomínejte jíst a dopřát si čas na odpočinek i spánek.
Milá Johano, moc Vám fandím a přeji, abyste s babičkou mohly prožít mnoho blízkých a obohacujících chvil. A ať dostanete vše potřebné k dobrému rozloučení. Budu na Vás myslet.
Petra Hálková
Dotaz zodpovídá
