V lednu 2011 nám při porodu zemřel syn, rok na to se narodila dcera. Nyní opět pláče po bráškovi. Je to v pořádku?
Dobrý den, ráda bych Vás seznámila s mým příběhem, na který se váže i má otázka...
V lednu 2011 nám při porodu (40tt těhotenství) zemřel v bříšku syn. Já jsem dostala DIC a bojovala také o svůj život (jsem trombofilička). Syna máme “katolicky” pohřbeného. V březnu 2012 se nám narodila zdravá dcera, která od malička jezdí s námi na hřbitov syna a o tom co se stalo ví. Jako malinká (cca do 4let) povídala o tom jak s ní bráška je, zapínali jsme v autě pásy na místě kde nikdo neseděl - dcera viděla brášku... V tuto dobu jsem si promluvila s dětským psychologem a doporučil zajít na hřbitov s dcerou, květinou a “znovu” se s bráškou rozloučit. Udělali jsme tak. Opravdu to moc pomohlo, dcera už nepotřebovala zapínat pásy na místě v autě, kde nikdo neseděl atd... Dcera (nyní 7,5let) má však cca co 3měsíce smutné období po bráškovi, pláče, je jí to líto, nechce být jedináček i když ví, že to z mého zdravotního hlediska není dobrý nápad otěhotnět... A s tímto si nevím rady...je tohle truchlení v pořádku? Děkuji za odpověď.
Dobrý den,
vzhledem k tomu, že Vaší dceři truchlení po bráškovi asi trochu komplikuje život a trvá již poměrně dlouho, doporučovala bych Vám věnovat mu pozornost. Nemusí jít o nějakou patologii, ale je to nejspíš zpráva o tom, že je třeba ještě něco udělat nebo dokončit.
Nevím o tom více, než píšete, a tak by bylo asi na místě situaci opět zkonzultovat s dětským psychologem, kterému můžete vše podrobně přiblížit, a také může mluvit s Vaší dcerou a celou situaci lépe posoudit. Mohu Vám ovšem nyní nabídnout několik typů k zamyšlení:
- Je možné, že dcera potřebuje nové vysvětlení situace adekvátní jejímu věku. Možná by stálo za to zmínit existenciální úvahy o tom, že i krátký život má smysl, i když nám zemřelý člověk nemůže dělat společnost, že může mít Vaše holčička spokojený život, i když bráška s vámi nemůže být a možná má „jiné úkoly jinde“ (tady záleží na vašem vyznání nebo životní filozofii).
- Oddělení smrti Vašeho miminka od touhy dcery po sourozenci. Povídání o tom, že člověk musí žít s tím, že věci nejsou ideální, nemá třeba sourozence, i když je chce. Takové nenaplnění k lidskému životu patří a je sice normální být kvůli tomu smutný či nespokojený, ale i tak to někdy prostě nejde. Toto dceřino přání nemusí souviset s úmrtím Vašeho prvního dítěte.
- Zvážit, zda s dcerou také probrat, co znamená její trápení či vymáhání sourozence pro Vás. Připomíná Vám tím ztráty, které Vás potkaly, a můžete si spolu říct, že je to opravdu těžké a zároveň je možné dobře žít i s tímto omezením bez stálého připomínání prožívané bolesti.
- Uvažovat o možnosti, že dcera má i jiné trápení (ve škole, s kamarády apod.), ale je zvyklá ukazovat veškerý svůj smutek přes truchlení po sourozenci. Tady by pomohlo mluvit s ní více o ostatních oblastech jejího života.
Existuje ještě mnoho dalších možností, o kterých bychom mohli uvažovat, proto bych Vám spíš doporučila již zmíněnou konzultaci s dětským psychologem a také více pozornosti k starostem a radostem Vaší dcerky, které se mohou za smutkem, který Vám dává najevo, skrývat.
Zuzana Vondřichová
Dotaz zodpovídá
