Umřela mi maminka. Jak se s tím vyrovnat?
Maminka měla CHOPN4 stupně poslední stadium k tomu nemocné srdce,bohužel mi zbyla otázka ,,Proč mi neřekla ,že jí je špatně,ještě mi slíbila,že mi dá vědět ,ale že potřebuje odpočívat v posteli a mít klid "!Pořád si vyčítám,že kdyby mi to řekla,že jí mohli lékaři pomoci a smrt oddálit .Jenže ona mi uchlálila,já ji to uvěřila,že to bylo i v léčebně,že odpočívali v posteli a pak do týdne bylo vše v pořádku,místo toho druhý den došlo k úmrtí i když jsem jí masírovala srdíčko ,tak sem jí pomoci neuměla a mně to trápí!
Nejhorší je ,že o pár dní dříve měla záchranku a to se na mně ještě zlobila za to a záchranku poslala pryč ,ty jí píchli injekce a odjeli:(
Pro mně je to trauma i šok , vše v jednom,neumím se tím vyrovnat :(
Píšete o náhlém úmrtí Vaší maminky, kterou se ani přes veškeré úsilí nepodařilo zachránit.
Dobrý den, paní Jano,
vážíme si důvěry, s kterou se na nás obracíte. Oceňuji Vaši vůli, úsilí, které jste věnovala její záchraně. A také to, že po jejím odchodu hledáte cesty, jak jít dál. Vnímám, že Vás její smrt zaskočila – netušila jste, že je tak blízko. Přirozeně cítíte šok, zármutek, bolest, bezmoc, mnoho nejistoty, zlost na osud, možná se zlobíte i na maminku, že si nechtěla nechat pomoct. Přijměte prosím mou upřímnou soustrast. Po maminčině smrti zůstává mnoho otázek, mnohé proč. Proč tak náhle odešla? Proč se nepodařilo ji zachránit? Proč se ani nerozloučila? Odpovědi můžeme jen domýšlet – možná nedokázala rozpoznat vážnost svého stavu. Možná Vás chtěla ochránit před bolestí z loučení, před obavami a čekáním na smrt. Možná byla ve vztahu ke smrti jinde než Vy – Vy jste těsně spjatá se životem, ona mohla smrt vnímat jako vysvobození z opakovaných nesnesitelných záchvatů dušnosti a bezmoci. Velmi bolestné Proč je spojeno se samotnou smrtí. Proč musela umřít právě teď (a právě ona)? Proč jsme všichni smrti vydaní napospas…? Zbývají prázdné ruce, otázky a bolestné tápání. Cesta dál není snadná. Čeká Vás několik dní a týdnů smutku a bolestného vnitřního loučení. Nesnažte se jej uspěchat ani obejít. Dovolte si truchlit. Dopřejte si denně chvilku pro sebe a své nitro. Dělejte věci, které Vaší rozbolavěné duši pomáhají – procházky, pláč, hudba, umění… Pečujte o své tělo – alespoň trochu jezte a pijte, pokuste se v noci odpočívat, nezanedbávejte hygienu. Nezůstávejte sama – najděte blízké, kteří jsou ochotni znovu a znovu sdílet Vaše trápení a podílet se na hledání odpovědí na mnohé otázky. Pomoct mohou i profesionálové – farář, psychoterapeut, poradce, linka důvěry. A neztrácejte naději – i otázky a bezmoc, které dnes vypadají neřešitelně, i na ně může Vaše duše časem najít Vaši vlastní odpověď.
Paní Jano, přeji Vám mnoho statečnosti a naděje. Budu na Vás myslet.
Petra Hálková
Dotaz zodpovídá
