Jak je možné, že tatínek v umělém spánku a kritickém stavu reagoval na moje slova?
Mam zatim jem dotaz jak je mozne ze tatinek v umělěm spanku v kritickém stavu po operaci baypasu a nezvladnuti dychani selhavani ziv.důlezitych organu...,stav kriticky byl oznamen...mne drzel za ruku a reagoval na slova..tatinku kam deš bojuj a zustan....hned rano byl odpojem od ventilace a postupne probouzen nechtelo se mi jako jediny jit za tatinkem po oznameni lekaru na JIP...ale neco mne hnalo jít...a mluvit na nej a nedopustit konec....Ma nemocne srdicko a dnes je jiz 1 den v lázních....děkuji.
Vážená paní Ilono,
Váš dotaz je myslím spíš svědectvím o tajemství života a smrti – vlastně ze své pozice Vám nemohu podat žádné jasné logické vysvětlení.
Možná už víte něco o postoji lékaře – co se však děje s duší nebo myslí člověka na odchodu, nemůžeme – na rozdíl od těla — nijak změřit či popsat.
Je ale pravda, že podobné zkušenosti či svědectví lidé mají. Ne vše je pro nás logicky uchopitelné.
Podle toho, co píšete, jste sama nevěděla, proč děláte to, co děláte, a říkáte tatínkovi slova, která jste mu říkala… Měla jste intuitivní pocit, že to má smysl, šla jste za ním, mluvila na něj, jako kdybyste to „věděla“… Sama jste zřejmě zažívala, že najednou se řídíte něčím jiným než jasnou logikou a vědomím souvislostí, příčin a následků.
Lidé v našem světě často zapomínají na takovou výbavu, kterou také máme. V hraničních chvílích se ale naše dispozice vnímat svět intuitivně, jakoby bez jasného logického smyslu, často objeví v silnější míře, než jak jsme zvyklí.
Vypadá to, že jste mohla mít pravdu, když jste cítila, že se rozhoduje o tatínkově dalším životě zde. Věřím tomu, že v určitých chvílích vnímáme jinak než jen našimi smysly, že máme schopnosti, které neumíme tolik využívat, ale občas poznáváme jejich sílu.
Máme i zkušenosti se změněnými stavy vědomí – to jsou právě stavy, kdy člověk není zcela vědomě „přítomný“ v realitě – ač tu je, jeho vědomí je jakoby „přepnuté“ na jiný program, vnímá jiný smysl, jiné souvislosti. Jsme zvyklí mít svůj život pod kontrolou, ale i bez ní má svět svůj řád, který ale pro nás zůstává aspoň částečně tajemstvím a který nemáme ve svých rukou.
Možná je těžké přijmout něco, čemu nerozumíme a co je přitom pro nás tak důležité – a to se myslím právě týká Vaší zkušenosti.
Myslím, že jste jednala tak, jak jste vnímala a cítila, že jste poslechla svou intuici, že jste vlastně nějakým způsobem sdílela s tatínkem to, co možná prožíval.
Teď je sice možná těžké, ale zároveň pro člověka velmi přirozené, takovou zkušenost přijmout jako něco, čemu sice ne zcela rozumí, ale věří její pravdivosti a přesvědčivosti.
Přeji Vašemu tatínkovi zdraví a Vám klid a spokojenost.
Ilona Peňásová
Dotaz zodpovídá
