Trojnásobná amputace končetiny - byla nutná?
Dobrý den, chci se zeptat jestli je správné 89 letech za měsíc 3 x narkóza,když matka byla léta nemocná se srdíčkem,brala na ředění krve lék,měla cukrovku i přes to vše ji amtutovali nohy na 3 x,nemohlo jí to právě uškodit,následně po třetí amputaci po 2 dnech zemřela.Celou dobu byla vytální a těšila se domů.Primář mě sdělil,že to bylo nutné,aby ji prodloužil život ,udělal to bez mého vědomí..Mě to jako dceru moc trápí,prosím Váš názor.děkuji marcela
PS:jak dlouho se ukládá dokumentace v nemocnici?
Ptáte se, zda byl správný postup lékařů, kteří Vaší mamince trpící cukrovkou třikrát během měsíce amputovali končetinu a maminka poté v krátké době zemřela.
Milá Marcelo,
samozřejmě, když se na to díváme takhle zpátky, napadá nás, že opakované operační zákroky byly pro maminku zatěžující a zbytečné, protože jí život nezachránily a tedy je podstupovat neměla. To ale bohužel nelze vědět dopředu. Neznám podrobnosti, ale z toho, co píšete, soudím, že amputace byly provedeny kvůli gangréně, což je život ohrožující stav, kdy se v části těla, která není prokrvená a odumře, začnou množit bakterie a otrava se potom šíří dál do celého těla. Někdy se dá pomoci antibiotiky, ale často je skutečně jediným řešením odstranění odumřelé tkáně, tedy nejčastěji právě amputace končetiny nebo její části.
Umím si představit, že Vás trápí pomyšlení, co všechno musela maminka poslední měsíc svého života vytrpět, a že Vás zlobí fakt, že jste nedostala zprávu o tom, co se s maminkou děje. Informovat rodinu v takovém případě považuji jistě za správné a slušné, i když rozhodnutí, zda podstoupit či odmítnout navrhovaný zákrok je na nemocném, nikoli na jeho příbuzných. K tomu by ale měl pacient vždy od ošetřujícího lékaře dostat potřebné informace, aby skutečně věděl, mezi jakými možnostmi volí a co hrozí za rizika na jedné i druhé straně.
Přestože vše dopadlo takto smutně, věřím, že lékaři dělali skutečně maximum pro to, aby Vaší maminku zachránili. Možná by bylo dobře se s ošetřujícím lékařem či primářem oddělení ještě jednou sejít a požádat o vysvětlení celého postupu, protože já toho vím o celé situaci jen málo. Dokumentace by měla být v nemocnicích uchovávána ještě 40 let od skončení hospitalizace.
Myslím na Vás a je mi opravdu líto, co jste si s maminkou obě prožily.
S úctou
MUDr. Kateřina Menčíková
Dotaz zodpovídá
