Tragicky mi zemřel syn v ústavním zařízení. Syna jsem nemohla vidět a jeho oblečení a věci nám odmítli vydat. Kam se dovolat soudnosti a taktu k rodině?

Vážená paní, 

je mi upřímně líto úmrtí Vašeho syna a trpké zkušenosti, kterou jste musela podstoupit.

Pozorně jsem četl Váš dotaz a snažil se z něj vyčíst to nejpodstatnější.

Bohužel neznám podrobné okolnosti smrti Vašeho syna, ale pokud se jednalo o tragickou náhlou smrt (např. autonehodu), je pitva nutně nařízena zákonem, a pokud byl oděv znehodnocen (potřísněn krví, roztrhán — atd. podle okolností smrti), je pravdou, že je třeba jej hygienicky znehodnotit — tj. spálit. Věci, které měl zesnulý u sebe, se vydávají pozůstalým, nejsou-li takto znehodnoceny. Potud je to strohá teorie a běžná praxe. Více je možné se dozvědět na oficiálních stránkách České patologické společnosti http://www.patologie.info/patologie/index.php, případně se i na ně obrátit s dotazem.

Druhá stránka věci je způsob, jakým s Vámi zacházeli, vysvětlovali a situaci komentovali. Opět neznám okolnosti, ale tam, kde je nařízena pitva ze zákona, není nutný souhlas rodiny, jistě je ale eticky vhodné, aby na přání rodiny lékař informoval o stavu zemřelého jeho příbuzné — na co zemřel, jakého rozsahu bylo poškození atd. Udělat to může (doporučeno), ale nemusí.

O okrádání zesnulého bych hovořil až tehdy, jestliže byly zcizeny věci osobní povahy — šperky, peníze, věci, které měl zesnulý u sebe, případně tělesné implantáty z drahých kovů. V takovém případě je na místě trestní oznámení. Oblečení, které měl zesnulý na sobě, jde někdy (například při skutečně těžké autonehodě) jen velmi obtížně vracet do původního stavu, a proto se pálí. Není to ale chápáno jako okrádání.

Vidět zesnulého je jistě možné, ale běžná praxe je až po dokončení pitvy, případně po převozu pohřební službou. Zde bych se zastal zdravotníků a jejich postoje (připomínám, že neznám podrobnost situace). Jestliže je tělo velmi deformované, zvažuje zdravotník, zda by bylo vhodné, aby je příbuzní takto viděli. Je pravda, že se mohou snažit ledacos vylepšit, ale někdy je možná lépe zachovat si vzpomínky na zemřelého v jeho životní podobě. Zemřelý je tělo, i když milovaného člověka, ale duše v něm již není — není to tak celý člověk. Pokud bylo ale tělo “v pořádku”, nemyslím si, že by měli mít důvod, aby Vám tělo syna neukázali. Ale před nebo v průběhu pitvy to jistě není vhodné a nedělá se to!

Kde se dovolat soudnosti nebo nápravy?

Nadřízený primář oddělení je první instance stížností, dále ředitel nemocnice, případně dále její zřizovatel — město, kraj nebo stát, anebo stavovská lékařská organizace Česká lékařská komora (http://www.lkcr.cz/) . Je možné se také obrátit o pomoc na stavovskou patologickou společnost a také se tam dotázat. I já jsem Vám prostřednictvím e-mailu redakce@umirani.cz k dispozici, protože je pravda, že s větším množstvím konkrétnějších informací se mohu pro Váš případ vyjádřit přesněji .

Situaci jistě umocní neslušné chování ze strany zdravotníků nebo odsekávání a necitlivost v komunikaci s rodinou. České zdravotnictví není ještě připravené komunikovat s rodinou, a proto se zde dělá velké množství chyb. Samotní patologové nejsou vůbec zvyklí s někým mluvit, je tedy otázkou, zda hlavní nedorozumění nepramení právě odtud. Zde je jistě na místě si např. písemnou formou stěžovat primáři nebo přednostovi oddělení nebo kliniky.

Snad se podařilo postihnout podstatu Vašeho dotazu, ale budu rád, když odpovíte, zda Vám to takto stačí, případně se na mne obrátíte s dalšími dotazy nebo připomínkami. Udělám, co bude v mých silách, abych Vám kvalitně odpověděl a pomohl nalézt odpovědi ve Vaší tragické situaci.

S úctou a účastí

Jiří Prokop