Teta zemřela po krátké hospitalizaci, strýc si myslí, že o ni nebylo dobře postaráno a truchlí. Jak mu pomoci?
Dobrý den, mám k vám prosbu, nejde ani tak o mne jako o mého strýce. Ženil se v roce 1956 a celá léta žil kliným a spokojeným životem s mojí tetou, která v říjnu zemřela. Teta byla vážně nemocná, jezdila na chemoterapie, strýc se o ni staral a když jsem mohla a měla čas já, tak jsem se jim snažila trochu toto trápení ulehčit. Bylo to ale dost s problémy, teta a strýc bydlí ve 40 km vzdáleném městě. První problém asi bude ten, že nikdo z lékařů neřekl přímo v jak závažné, stavu se moje teta nachází. Abych ale nepředbíhala, teta v říjnu zemřela, byla krátce hospitalizována v nemocnici, strýc ji tam nechat odmítal a po 4 dnech byla teta přeložena na LDN a myjsme se domluvili, že tetu vezmeme domů, jen co připravíme doma to nejnutnější. Jenže tety stav se neúprosně horšil a čas rychle běžel a bohužel jak to často bývá- měl zase navrch. Teta zemřela po týdnu hospitalizace, LDN oddělení mi tuto zprávu volá a já pak zprávu předávám strýci s tím, že beru auto a jedu za ním, náhodou jsem měla volný den a stejně jsem chtěla v době návštěv moji tetu se strýcem navštívit. Po příjezdu do nemocnice začínám vyřizovat takové ty věci kolem úmrtí, přebírám věci po tetě a strýc zjistil, že tetě chybí naušnice a snubní prsten. Chvíli se snažíme spolu s personálem tento problém řešit, ale pak to shledávám pro strýce velmi stresující záležitostí, a tak od kompletního předání věcí upouštím a podepisuji pouze to co jsem převzala, strýc je bezradný, neví si rady zda vůbec dělat obřad, rozhodla jsem se že ano, určitě by si to pak vyčítal.
Proč ale píši??? Momentálně mám velkou starost o strýce, nemůže se s danou situací vyrovnat, nejdříve řešil ztracené šperky, které se mi nepodařilo sehnat a zřejmě byly tetě scizeny, domlouváme se se strýcem, že to byla památka naši tetu a ta se nedá penězi vyčíslit. V poslední době se ,ale strýc stále trápí tím, že teta nebyla v dobrých rukou, že mu lékař nesdělil diagnosu, že vůbec nevěděl, jak vážně je teta nemocná, ale mám pocit, že je to taková jeho obranná reakce-nevím, protože v průběhu léčby říkal, stejně je to k ničemu. ..a poslední náš velký problém je ten, že teta zemřela na LDN a ne doma, strýc si to stále vyčítá, pláče a já sama se mu snažím vysvětlit, že jsme se snažili si tetu domů vzít, ale už jsme to nestihli.
Potřebovala bych vaši radu, jak pomoci strýci, vím že člověk musí projít truchlením, je to již 4 měsíce, strýc je nemocný se srdcem, má problémy se žaludkem a další zdravotní potíže, jinak se snaží se o sebe tak trochu postarat a já mu věnuji každou volnou chvilku, každý den s ním pravidelně večer asi hodinu telefonuji, jezdím za ním a hlavně s ním celou situaci neustále probírám a přiznám se, že jsme už bezradná, zkusila jsem mu to vymlouvat, že se do poslední chvíle o tetu staral, že udělal maximum, někdy ho jen poslouchám a už jsem snažila nasadit i přísnější tón, že se jen trápí už na tom nic nezměníme...a tak ...opravdu už nevím....předem vám děkuji za cennou radu, zdravím vás Mgr.Jiřina Fousková
Dobrý den,
Váš dotaz se jmenuje „bezradnost“ – ale když jsem ho znovu pročítala, říkala jsem si, že prostě děláte vše, co se dělat dá – a že si jednoduše víte rady — asi tak, jak si my lidé s takovou situací poradit umíme.
Váš strýc je starý pán a truchlí, pláče a stěžuje si na okolnosti smrti své ženy – prostě pláče a truchlí nad její ztrátou.
Každý truchlíme tak, jak umíme a potřebujeme. Sama píšete o dlouhých letech, kdy byli strýc i teta spolu – je nesmírně těžké zvyknout si na to žít zbytek života sám. ´
Píšete, že strýc se snaží se o sebe nějak starat – a to je důležité – že úplně nerezignoval na péči o sebe a že je jí schopen. Je samozřejmě otázka, jak to bude dál, ale zatím to, co popisujete, není nic patologického.
Vy jste, zdá se, strýci hodně k dispozici – možná je otázka, jak jste na tom také Vy se svými silami, zda si nepotřebujete odpočinout, případně zda je ještě někdo jiný v rodině nebo mezi přáteli, kdo Vás může nějakým způsobem v péči o strýce vystřídat. Myslím, že vše, co strýci říkáte, je v pořádku – a možná ho můžete opravdu spíše jen vyslechnout a podpořit, a ne se mu snažit situaci vysvětlovat nebo vymlouvat.
Člověk během truchlení potřebuje znovu a znovu prožívat ztrátu svého blízkého, dokud není schopen ji opravdu přijmout a skutečně prožitkově uzavřít. Váš strýc se tímto procesem pomalu ubírá a zřejmě to ještě nějaký čas potrvá. Pokud je schopen spát, jíst, postarat se o sebe, eventuálně se alespoň trochu zajímat o něco jiného (procházka, počasí, zvíře, televize, nějaká činnost, přátelé…), je na dobré cestě.
Chtěla bych podpořit také Vás – abyste vnímala své potřeby a své síly, byla si vědoma toho, že opravdu děláte maximum a udělala také pro sebe to, co potřebujete.
Důležité je, máte-li také s kým o tom všem mluvit – leckdy jen ve sdílení a vzájemné podpoře člověk nalézá sílu projít těžkým obdobím, které někdy vypadá jako nekonečné.
Tak vám moc držím palce a přeji vám hodně síly a trpělivosti.
*
Ilona Peňásová*
Dotaz zodpovídá
