Tatínkovi po operaci nádoru ve střevě onkolog nedoporučil další léčbu. Jak dál šetrně postupovat?
Tatinek je po operaci v listopadu 2016 nadoru na streve,nador byl odstranen,strevo se podarilo sesit,nema vyvod...vysledek vysetreni byl pozitivni,zasazeny byly uzliny...bez jakekoliv lecby,onkolog nedoporucil ,tatinkovi je 86 let...po pul roce,kdy se citil dobre,chutnalo mu,pribrak na vaze se objevily problemy s bolestmi pod zebry,oblasti pupku,kolene a kloubu...objevila se mu uzlina v oblasti trisel a otok...neprala jsem si,aby znal vaznost sveho onemocneni....na onkologii nepujdeme,tam leceni vyloucili...je toto pravdepodobny dusledek onkologickeho onemocneni....,nechci tatinka trapit dalsimi vysetrenimi...zkusila jsem se s nim objednat u chirurga....prosim o odborny nazor,jak dal postupovat...nikde se neleci....
Váš tatínek byl léčen pro zhoubný nádor tlustého střeva, podstoupil operaci a onkolog především vzhledem k věku již nedoporučil další protinádorovou léčbu. Tatínkův zdravotní stav se teď ale horší, vy sama máte zřejmě podezření, že se nádor vrátil a rozšířil do jiných částí těla. Nechcete tatínka trápit dalším vyšetřováním ani mu nechcete své obavy vyjevovat.
Vážená Majo,
chápu vaši starost o tatínka a jeho duševní pohodu, ale není to úplně dobrá cesta. Pokud budete pro tatínka hledat pomoc, tak té nejlepší se vám dostane pravděpodobně v hospici (lůžkovém nebo domácím) nebo v ambulanci paliativní medicíny, kde pracují odborníci na obtíže, které pokročilé nemoci způsobují. Bez toho, že tatínkovi řeknete, co mu pravděpodobně je, bude těžké mu vysvětlit, proč se o něj má starat hospicový tým nebo odborník na paliativní medicínu. Zároveň jak mu budou ubývat síly a budou se objevovat další příznaky, třeba bolesti, tatínek velmi pravděpodobně bude sám mít podezření, že tyto potíže působí nádor. Pak se může stát, že vás tím nebude chtít “strašit”, aby vás netrápil, a tak se spolu vlastně nebudete moci v nejlepší víře a s láskou jeden ke druhému domluvit. Tatínek může mít se zhoršujícím se stavem strach, obavy o svůj život, o to, co se bude dít dál, o vás a vaši budoucnost, a když spolu nebudete mluvit, budete se svými obavami každý sám.
Moc vám doporučuji, promluvte si s tatínkem o tom, co vás a jeho trápí. Můžete začít třeba tím, že se ho zeptáte, co si o svých obtížích sám myslím, jestli nemá z něčeho strach a uvidíte, kam vás taková nabídka k rozhovoru povede. Třeba vám řekne, že o tom mluvit nechce. Pak se můžete jen prostě zeptat, zda rozhodování o tom, kde budete hledat pomoc a podporu, nechá zcela na vás …
Vím, že to není jednoduché, že naší přirozeností je chránit naše nejbližší před špatnými zprávami. Otevřený rozhovor je ale teď asi to nejlepší, co tatínkovi můžete nabídnout. Jedině když bude rozumět tomu, co a proč se s ním asi děje, bude schopen se nějak rozhodovat. Třeba by na onkologii sám šel rád, třeba by tam rozhodně jít nechtěl, třeba by už vůbec nechtěl do nemocnice a třeba mu v nemocnici vlastně bylo dobře a nechce vás zatěžovat starostmi a péči. Tohle se ale nedozvíte bez otázek. Stejně jako vy máte obavy o tatínka, možná se teď tatínek trápí obavami o vás.
S úctou
Irena Závadová
Dotaz zodpovídá
