Tatínkovi po operaci lékař sdělil, že má rakovinu. Informace se nepotvrdila, ale tatínek zemřel s vědomím, že trpí nemocí, které se bál. Může lékař sdělovat takto nepotvrzené informace?
Dobrý den, paní doktorko Závadová,
dneska jsem si četla vaši odpověď na můj dotaz.
Ve všem s vámi souhlasím, ve sdělování diagnozy dříve a v současné době se toho hodně změnilo. Nemělo by se za zády pacienta něco říkat rodině apod. Můj dotaz byl ale přece jenom trochu jiný. Pokud je diagnoza podložená nějakými výsledky, pak je mi jasné, že svéprávnému člověku by to měl doktor říct. Můj dotaz ale byl, zda je možné sdělovat doktorem pacientovi po operaci svoje domněnky,nic podloženého. Doktor, jak už jsem psala, pár hodin po operaci mému tatínkovi oznámil, že má rakovinu, přičemž to nebyla, jak se později ukázalo vůbec pravda. Tentýž doktor nám sděloval v podstatě když tatínek umíral týden po operaci na rozsáhlou embolii, že výsledky jsou negativní. Ale tohle se už tatínek nedověděl, on umřel s pocitem, že má nemoc, které se všichni lidé snad bojí. Milovali jsme ho, proto jako jeho nejbližší jsme viděli, co s ním informace o rakovině udělala, umřel týden po operaci a my tam chodili každý den a viděli jak se trápí, co s ním bude. Vím, že když umřel na rozsáhlou embolku se to asi nedalo ovlivnit, ale proč proboha sdělovat člověku něco co není pravda, svoje pocity, které člověku pár hodin po operaci opravdu nepomohou..naopak.Můžu vám tady vypsat vše od začátku, proč na operaci byl, kolik mu bylo let...ale o tom tento dotaz přece není a tyhle informace nemůžou ovlivnit odpověd, zda si může doktor dovolit pacientovi říct jen to, co si myslí. Kdyby to byla pravda, tak je to krutá pravda, ale souhlasím, že by se to mělo lidem říct, pokud si to vyloženě nepřejí a není to domluveno jinak...Ale toto byla krutá lež a naprosto zbytečná,trestuhodná a o to je to horší, protože opravdu mi moc vadí, že tatínek poslední týden života se trápil něčím, co nebyla vůbec pravda. A psychika udělá s člověkem taky svoje. Zřejmě by to jinak neskončilo, embolie byla rozsáhlá. Ale jak píšu stále dokola, jak je možné pacienta naprosto odrovnat, když mu doktor řekne, že má takovou a takovou nemoc a pak se ukáže, že tomu tak není.
Vážená paní Jano,
Vaší otázce rozumím. Jenom je pro mě obtížné napsat, že to, co lékař provedl, je nehorázné a odsouzeníhodné, prostě proto, že neznám všechny podrobnosti.
Pokud lékař řekl tatínkovi, že má rakovinu, aniž to měl potvrzeno a aniž se tatínek na cokoli ptal, pak lze jistě považovat takový postup za neetický. Píšete, že “toto byla krutá lež a naprosto zbytečná, trestuhodná” — já rozumím tomu, proč se zlobíte a co Vás tolik trápí. Přesto si nemyslím, že lékař Vašemu tatínkovi lhal vědomě nebo dokonce s přáním mu ublížit.
Jestli se ale třeba tatínek zeptal a lékař mu řekl, že to spíše vypadá na rakovinu, ale že je třeba vyčkat výsledků, mohlo se stát, že tatínkovi utkvělo v paměti jen to, že to je rakovina. Věřte mi, že to je běžně známé z ordinací třeba onkologů. Jakmile se vysloví slovo rakovina, někteří nemocní jakoby přestanou vnímat a z dalšího rozhovoru o postupu a možnostech si příště vůbec nic nepamatují. Je to do jisté míry nevědomá ochrana, která nám pomáhá se v těžkých situacích vyrovnat s hrozícím nebezpečím.
Ptáte se, “zda si může doktor dovolit pacientovi říct jen to, co si myslí”. Lékař velmi často říká nemocnému co si myslí! “Mohlo by to být to a nebo to, doporučoval bych provést to a to vyšetření nebo podat ten a ten lék”. Medicína bohužel zdaleka není tak exaktní věda, jak to někdy vypadá. Máme velmi podrobná data třeba o spolehlivosti/nespolehlivosti jednotlivých vyšetřovacích metod. Víme třeba, že máme-li silné podezření na určitou nemoc, ale CT nebo MR nic neprokáží, vůbec to neznamená, že nemoc není přítomna. A platí to i a naopak! Každé vyšetření, i obyčejný odběr krve, má své limity a může být jak nepravdivě pozitivní, tak nepravdivě negativní. Dokonce je dokázáno, že dva lékaři, kteří hodnotí vzorky tkání (histologické vyšetření) se mohou zásadně neshodnout.
Z Vašeho dotazu cítím, že jste chováním lékaře velmi rozezlena, že je Vám velmi líto, že tatínek zemřel s vědomím, že má rakovinu, které se bál. Ale neumím Vám odpovědět lépe. Třeba by Vám pomohlo vyjasnit situaci, kdybyste podala na lékaře stížnost. Můžete se obrátit na lékařskou komoru, která řeší spory nemocných se zdravotníky.
S pozdravem,
MUDr. Irena Závadová
Dotaz zodpovídá
