Tatínkovi byla provedena amputace, když umíral, aniž by se mě někdo zeptal. Je to správný postup?
Dobrý den otec měl inschemii dolních končetin nakonec byl pro špatný celkový stav převezen do nemocnice kde mu byla odebrána krev měl v celém těle infekci vysoké crp do druhého dne se dostal do umírajícího stavu kdy už nekomunikoval a vykazoval stav před úmrtím primářka mi jako dceři zdelila tě od rána umírá a ze mu nepomůže už nic ani amputace v tom přišel doktor s chirurgie bylo to tak rychle a aniž by se mě jako dcery zeptaly odvezly ho na sal na amputaci nohy pokud bych po práci za otcem nepřišla nevěděly SME nic ten den sem počkala byl v kritickém stavu po operaci a v ten den také umřel jedná se mi o to jestly náhodou doktoři nepochybily nikdo SME nevěděly nic děkuji za odpověď
Píšete, že primářka Vám sdělila, že tatínek umírá. Popisujete, že následně přišel chirurg a a odvezl Vašeho tatínka na sál kvůli amputaci nohy. Ten den tatínek zemřel. Zajímá Vás, jestli lékaři nepochybili.
Dobrý den,
velmi mě mrzí, že nemocnice postupovala tímto způsobem. Doporučovala bych situaci zkonzultovat s advokátem, který se specializuje na zdravotnické právo, resp. právo a péči v závěru života. Je možné, že postup nemocnice mohl být medicínsky správně, nesprávnost postupu ale mohla spočívat v tom, že s Vámi nekomunikovali a že amputaci provedli bez Vašeho vědomí a souhlasu.
Podle zákona je třeba k jakémukoliv léčebnému postupu souhlasu pacienta. Pokud pacient s ohledem na svůj zdravotní stav nemůže souhlas udělit, vyžaduje se souhlas pacientova zástupce. Tím je buď osoba, kterou si pacient určil, nebo některá z osob blízkých pacientovi — v prvé řadě manžel/ka pacienta, jeho rodiče nebo jiné osoby blízké, nejčastěji děti, sourozenci nebo vnuci pacienta. Také amputace představuje výkon, ke kterému je třeba souhlasu pacienta nebo jeho zástupce. Jedinou výjimkou z tohoto pravidla je situace, kdy se poskytuje tzv. neodkladná péče. Neodkladnou péčí zákon rozumí péči, jejímž cílem je zamezit vzniku stavů, které bezprostředně ohrožují život pacienta nebo by mohly vést k náhlé smrti.
Chirurg zřejmě vycházel z toho, že amputaci byl oprávněn provést právě jako součást neodkladné péče. V situaci, kdy by amputace mohla být výkonem, který povede k záchraně života pacienta, byl by takový postup v souladu se zákonem. Amputace u pacienta, který umírá, však není výkonem provedeným pro záchranu života, neboť takového cíle léčba nemůže dosáhnout. V situacích na konci života je provedení chirurgického výkonu nebo jakýchkoliv dalších invazivních výkonů vnímáno spíše jako postup, který pacienta zbytečně zatěžuje strádáním a bolestí. Zároveň může být amputace vnímaná jako zásah, který je v rozporu s právem na ochranu tělesné integrity člověka, jeho důstojnosti a právem na důstojné umírání. Postup chirurga je o to problematičtější, že o svém rozhodnutí provést amputaci nikoho dopředu neinformoval. Zástupce pacienta tak nemohl efektivně hájit práva pacienta a amputaci za pacienta odmítnout.
S pozdravem
Barbora Steinlauf
Dotaz zodpovídá
