Tatínek náhle odešel na infarkt, asi ve spánku. Bojím se usnout, že se mi stane totéž. Co s tím?

Dobrý den,

chápu Vaši obavu, když jste zažila, že smrt pro tatínka přišla nečekaně a nejspíš bez příznaků, které byste vy v okolí mohli pozorovat. Vaše reakce je normální, po smrti blízkého člověka si často uvědomujeme nebo představujeme, že podobně můžeme zemřít i my. Je to jedna z mnoha fází, kterou při ztrátě lidé obvykle prochází. Zároveň si představuji, že Vaše situace je zcela odlišná než tatínkova, jste mladá, žena (muži mívají infarkt častěji) a asi máte i jiný životní příběh a povahu, což jsou některé z faktorů, které podporují výskyt infarktu myokardu. Můžete se nechat kontrolně vyšetřit a zjistit, jestli z fyzického hlediska jsou Vaše obavy reálné. Pokud máte dojem, že by Vám lékařské ujištění pomohlo, neváhejte se obrátit na svého praktického lékaře.

Přitom ale není od věci začít se zabývat otázkami okolo smrti a umírání. Každý člověk může být kontaktem se smrtí blízkého konfrontován s faktem své smrtelnosti. Opravdu všichni jednou zemřeme, i Vy. Je důvod domnívat se, že se to stane nyní? A co by bylo dobré dělat do doby, než to opravdu bude? Čeho se přesně bojíte? Co opravdu nechcete, aby skončilo? Těmito otázkami Vám chci nabídnout myšlenku, že strach ze smrti se dá do určité míry přetavit do ujasnění si své vlastní současné situace, potřeb, vizí a cílů. Je to náročná cesta, ale mohla by Vám pomoci zvládnout vyrovnávání se s tatínkovou smrtí i s vlastními obavami. Pomoci by Vám s tím mohli lidé kolem Vás nebo odborníci.

Dá se předpokládat, že Vaše obtíže časem vymizí. Je možné, že Váš praktický lékař Vám na ně nabídne psychofarmaka. Přesto zkuste zvážit, zda to současně není výzva k prozkoumání svých obav a strachů.

Zuzana Vondřichová