Tatínek má poslední stádium CHOPN, je v nemocnici. Máme právo zakázat lékařům podávat léky?
Dobry den,
Mam na vas velkou prosbu. Nas tatinek ma CHOPN v poslednim stadiu a v tento moment je hospitalizovan na plicnim JIP, je tam jiz ctvrty den a jeho stav se zhorsuje. Jsme ovsem presvedceni, ze je to tim, ze mu dali nejake leky na oblbnuti a on jen lezi jako hadrovy panacek a vubec nevnima. Pry si v noci sundaval kyslikovou masku a proto ho prikultovali a pichaji mu od te doby nejake oblbujici leky. Dnes nam pani doktorka rekla, ze nevi, zda se vrati tatinek domu, ze ma posledni stadium teto nemoci. Moje intuice a selsky rozum mi ale rika, ze pokud mu nedovoli bojovat, nedovoli mu se posadit atd. (Coz pod vlivem techto “oblbovaku” nelze a on by si to moc pral, byt pri vedomi normalne a sednout si), tak ze to opravdu prohraje:( Moje otazka a prosba k vam je, zda mame pravo na to, “zakazat” mu tyto leky podavat a pres den tam s nim byt či nikoliv? Vim, ze pokud nebude takhle utlumenej, tak bojovat o zivot bude, bude s nama komunikovat, bude chtit zit atd.
Dekuji moc za jakoukoliv odpoved..
PU
Váš tatínek má velmi pokročilé stádium chronické obstrukční plicní nemoci (CHOPN), leží na jednotce intenzivní péče v nemocnici. Vy jste přesvědčena, že léčba, kterou dostává, mu brání s nemocí bojovat, a ptáte se, zda můžete léčebný proces ovlivnit.
Dobrý den, Pavlíno,
předem je třeba říci, že CHOPN je velmi závažné chronické progredující onemocnění, které vede k postupnému nevratnému poškození dýchacích cest. Od určitého stádia již nelze rozvoj nemoci ovlivnit či zpomalit a je možné pouze tišit obtíže, které onemocnění přináší. Hlavní obtíží bývá v tomto případě zejména dušnost. Takto postižené plíce jsou navíc velmi náchylné k infekcím, které stav vždy výrazně zhorší, a ne vždy se je daří pomocí antibiotik zvládnout.
Léčba dušnosti u pokročilého onemocnění obnáší jednak léčbu kyslíkem, jednak léčbu opioidními analgetiky, zejména morfinem. Morfin v této indikaci velmi dobře tiší pocity dušnosti. Jako nežádoucí účinky se mohou objevit útlum či spavost. Tento nežádoucí účinek však při správném dávkování po několika dnech odeznívá.
U pokročilého onemocnění se často v důsledku celkové slabosti objevují stavy psychomotorického neklidu a velkého vnitřního napětí. V takovém případě se obvykle přistupuje k podání tišících léků, které neklid a úzkost s ním spojenou tiší.
Výše zmíněná léčba může vést k utlumení, o kterém mluvíte v případě vašeho tatínka. Je ale třeba říci, že i samo onemocnění v důsledku zhoršování okysličení organismu může vést k útlumu.
Co se týče vaší možnosti ovlivnit léčbu vašeho blízkého, pokud tatínek není schopen se k léčbě vyjádřit sám, měla by být léčba konzultována s nejbližší rodinou nemocného. Při takto pokročilém onemocnění je vhodné brát ohled nejen na medicínské argumenty ke zvolení správného postupu. Významnou roli zde hrají také preference nemocného, a pokud není schopen je vyjádřit, měl by být brán zřetel na názor blízkých, kteří nemocného znají nejlépe. Ze strategických důvodů je vždy lepší pokusit se najít shodu s pečujícím personálem než volit konfrontační cestu.
Pokud dohoda není možná a jste s péčí nespokojeni, je na místě otázka, zda by nemocný nemohl být propuštěn do domácího ošetřování i v takto těžkém stavu, například s podporou mobilního hospicového týmu. Je pravda, že v některých případech může propuštění domů vést k větší psychické pohodě a ke zlepšení stavu. Rovněž můžete zvážit přemístění tatínka do lůžkového hospice.
Je to jistě velmi těžká situace sama o sobě, pochybnosti o správném postupu zdravotníků ji dále komplikují. Přeji vám, aby se vám podařilo tyto pochybnosti rozptýlit.
S pozdravem
Adam Houska
Dotaz zodpovídá
