Synovi bylo 1,5 roku, když doma umíral jeho otec na rakovinu. Nyní je mu 3,5 roku. Jak postupovat ohledně vzpomínek a tématu smrti otce?
Dobrý den,
můj dotaz se týká tématu děti a smrt. Jedinému synu bylo teprve rok a pul když umíral (doma) otec na rakovinu. Teď mu jsou 3 a pul a já začínám mít obavy, co a jak mám dělat, jak se mám chovat ohledně otcovy smrti. Zatím se sám na nic neptá, ale zřejmě ví, že se něco kdysi stálo. Žijeme ve třech, společně s babičkou (mou matkou). Nového partnera (který by se aspoň trochu převzal rolí otce) nemám. Záměrně se tématu o otci nevyhýbáme (občas s mamkou vzpomínáme, občas řeknu něco jako "tak tohle dada (Dad) měl rád (byl angličan), byla za námi i manželova mamka, anglická babička). Ale nevím, do jaké míry vzpomínky zdůrazňovat (příhody, fotky, video apod) a projevovat iniciativu, nebo naopak vyčkávat až se kluk začne ptát. Nechci malému nějak ublížit (aby si za nějakou dobu nezačal myslet, že jsem mu zamlčovala, nebo naopak nevyprovokovat smutek a pocit ztráty dříve než je třeba. Prosím o radu, odkaz, nebo kontakt na nějakého odborníka. Co je v případě tak malého sirotka nejlepší strategie?
Děkuji Vám a přeji hezký den
Dobrý den, paní Karino,
dovolte mi nejprve vyjádřit radost z toho, jak přirozeně, dobře a správně si vedete. Přesně tak je to dobře — tématu o otci se nevyhýbat, nechat tomu přirozený spád, a když na to přijde, o tátovi mluvit. Jakmile budete samy s babičkou chtít, prohlížejte si všichni fotky a vzpomínejte u videa. Speciální iniciativu směrem k synkovi vyvíjet není třeba, život sám přináší dostatek příležitostí. Samozřejmě bude dobře, když na jeho vlastní otázky vždy odpovíte přiměřeně jeho věku. A nemusí to být žádné dlouhé vysvětlování, děti potřebují jednoduché a srozumitelné věty, které si mohou přivlastnit. Je správně, že téma tátovy smrti není tabu, o kterém se zásadně mlčí a zrovna tak je správně pocity smutku a ztráty nijak zvlášť neprovokovat a nerozdmychávat. Když ale samy přijdou, dejte jim prostor a čas. Slzy i smutek k životu přece patří. Je znát, že se necháváte vést citem a intuicí a že současně o situaci svého synka přemýšlíte s empatií a snahou o přiměřenost — to je ta nejlepší strategie.
S přáním hezkého času se synkem
Jiří Černý
Dotaz zodpovídá
