Syn zemřel před necelými čtyřmi lety doma, o manžela jsem přišla vloni v září, nevím, jak žít dál. Co dělat?
Dobrý den,
nacházím se ve velmi složité situaci, kterou těžko zvládám. Před třemi a půl roky mně zemřel jediný syn . Bylo nu 34. Onemocněl , uzdravil se , ale nemoc se po třech letech vrátila. Syn s námi již asi deset let nebydlel , ale nemoc byla tak těžká, že jsme si s manželem vzali syna domů a doma také zemřel. Byli jsme naprosto zoufalí. Uzavřeli jsme se do sebe a podporovali jsme jeden druhého. Vloni v září manžel odjel na chalupu a už se mi nevrátil. Dostal infarkt a já jsem mu dokonce z Prahy volala záchranku na Šumavu. Z manželem jsem se nestačila ani rozloučit. Od té doby žiji ani nevím jak. Chodím do práce , protože nedokážu být sama. Každý týden jezdím na chalupu , abych měla nějakou činnost. Považuji svoji situaci za neřešitelnou . žila jsem pro rodinu a nevím jak mám žít dál. Když zemřel syn, tak jsem začala na chalupě malovat obrazy a to mě drží nad vodou.
Nevím , jestli má moje situace nějaké řešení.
Děkuji za odpověď
Hana
Dobrý den,
je mi líto, že Vás potkaly dvě velké ztráty za sebou. Vyrovnávání s tak těžkou situací obvykle trvá dlouhé měsíce, obvykle doba truchlení výrazně přesáhne jeden rok. I u jednoho úmrtí je to normální, a když se ztráta znásobí, může se doba truchlení, smutku, vyrovnávání a hledání nového smyslu života výrazně prodloužit.
Většinou to vypadá tak, jak popisujete. Pozůstalý člověk dělá něco jen proto, aby nějak vyplnil čas, neví, co dál, jak žít, jaké nové cíle či hodnoty nastavit, jak nově svůj život zorganizovat. Až po dlouhé době začne být více schopen rozhlížet se kolem sebe, hledat nový životní styl. Je určitě dobré, že Vás malování obrazů drží. Do tvorby můžeme vložit svá trápení a vytvořit tak něco léčivého pro sebe a často taková tvorba osloví i druhé lidi. Není to řešení, je to nová cesta. Můžete si pomalu všímat toho, co je víc než jen zabíjení smutného času. Možná to budou jen malé chvilky, ale je velká šance, že v nich najdete nový smysl. Tyto chvilky nemusí být radostné — když člověk ztratil své blízké, často necítí možnost se radovat — ale může pomalu hledat věci či činnosti, které by mu pomohly nejen přežít, ale mohl by přes ně hlouběji žít své pocity a mohou mu ukázat další možnosti, jak zde být, když už původní hodnoty nelze naplňovat.
Někdy také pomáhá setkávat se s lidmi s podobným osudem nebo s podobnými zájmy. Můžete vyhledat jiné truchlící nebo se více začít zajímat o lidi, kteří si doma malují – samozřejmě jen tehdy, když se na to budete cítit a budete chtít zkusit sdílet s druhými, a dostat širší pohled na svět. Pokud byste měla pocit, že potřebujete své trápení a prožívání sdílet s odborníky, můžete se obrátit na naši poradnu, kde jsou poradci pro pozůstalé a ti s Vámi mohou podrobněji probrat další možnosti, jak si nyní život ulehčit nebo jak projít náročné období, ve kterém jste se ocitla.
Zuzana Vondřichová
Dotaz zodpovídá
