Syn spáchal sebevraždu, stále si kladu otázku, proč. Jak se s tím mám vyrovnat?
Dobrý den náhodou jsem najela na vaše stranky a tak mám taky dotazjestli můžu..5.8.2013 se mi oběsil syn měl 18 a půl roků.Byl pohodový,chytrý a moc ctižádostivý.bohužel se oběsil z nejasného důvodu.Děvče neměl vzaly ho i do další školy.stále si kladu otázku proč..Mám ještě dvě mladší děti dceru 13 a syna 9 a ten syn byl moc závislý na staršim bratrovi.jsem z toho zoufalá nejen jako mamtka,které zemřel syn ale taky jako matka smutného syna.sama si pořád říkám co jsem udělala špatně,že se mi to stalo.Myslela jsem,že takově věci se u nás doma nestávaji.te´d budou vánoce a já místo abych se nějak připravila tak jen brečima myslim na mrtvého syna,který už snámi nebude a nikdy už nenastroji stromek a ni si nepopovidá.nejraději bych šla za ním.Nejde tady nechat děti a manžela a všechny blízké.Mám dojem,že nejstarší syn nebyl v životě spokojený,že ho jistě něco od mala trápilo atak se stim popral sám.Nejhorší je,že jsme ho našla já a doteď vidím syna jak tam je na té půdě.jak se mám stím nějak naučit žít,když okolo vidím jeho vrstevníky jak rostou a mají energii v životě děkuji za nějakou radu aspoň nějakou krásné svátky vánoční vám přeji Monika
Dobrý den Moniko,
děkuji Vám za důvěru, s níž jste nám napsala svůj příběh. Bude to pět měsíců, co se Váš syn oběsil, je to krátká doba. Mnohdy smrt blízkého člověka dokáže vzbuzovat pocity viny — člověka napadá, co mohl udělat jinak. Pokud však někdo zemře z vlastního rozhodnutí, sebeobviňování bývá mnohem větší. Vždy můžeme něco udělat jinak — rozhodnutí je jen jedno a pokaždé nese určitá rizika, nikdy nevíme, jaké bude mít důsledky… Věřím, že jste dělala vše nejlépe, jak jste uměla, že jste svému synovi byla nejlepší mámou, jakou jste uměla být.
Píšete, že nevíte důvod, proč se Váš syn rozhodl skončit se životem, zřejmě ani nejevil žádné známky, že o něčem takovém uvažuje. Jeho pohnutky Vám zůstanou tajemstvím a Vy jeho rozhodnutí budete muset přijmout, jakkoli se Vám to teď může zdát nemožné. Nakonec Vám to však může pomoci — vědomí, že to byla jeho volba, že to on to tak chtěl.
Píšete, jak moc Váš syn znamenal pro svého mladšího bratra. I pro něj je to veliká ztráta. Ale i pro zbytek rodiny. Myslím, že je dobré, abyste všichni o synovi mluvili, abyste na něj vzpomínali. Pomůžete si tím navzájem unést tu bolest, kterou teď prožíváte, a všechny další emoce, které se mohou objevovat. Chápu, že po ztrátě dítěte nemáte chuť pokračovat dál, při životě Vás drží jen pocit zodpovědnosti vůči zbytku rodiny. Nicméně věřím, že i z té bolesti se může urodit něco hodnotného — třeba prohloubení Vašich vzájemných vztahů, změna priorit, v konečném důsledku i hlubší prožívání radosti a vděčnost za vše dobré, co život přináší. Ale k tomu se musíte probolet, nechat působit i čas a vyzbrojit se trpělivostí a snášením žalu, jenž je v této situaci nevyhnutelný.
Ptáte se, jak se naučit se svou situací žít. Přestože cesta každého člověka je jedinečná, může pomoci inspirace od lidí, kteří prošli něčím podobným. Organizace Dlouhá cesta www.dlouhacesta.cz sdružuje rodiče, kterým zemřelo dítě — ať už jakýmkoli způsobem, včetně sebevraždy. Kéž na jejich stránkách a ve službách, jež poskytují, naleznete alespoň malou pomoc a úlevu.
Přeji Vám, Moniko, hodně sil a trpělivosti na Vaší dlouhé cestě.
S úctou,
Alexandra Lammelová
Dotaz zodpovídá
