S manželem máme pět dětí, před rokem spáchal sebevraždu. Jak se s tím vyrovnat?

Dobrý den,

ve Vašem e-mailu je mnoho témat a otázek, tedy to zkusím postupně.

Po sebevraždě mají mnozí příbuzní pocity viny a představu, že kdyby něco dělali jinak, mohli tomu zabránit. Nebývá to obvykle pravda. Chápu, že Vás napadá a napadalo, že jste s manželem něco neprobírala, ale sebevražda nebývá jen důsledkem neprobírání, obvykle jde o hlubší psychický problém, který je ale těžko vysledovatelný a zachytitelný. Nevím, co Váš manžel potřeboval, často se stává, že jde o náhlý zkrat, kdy nemůže už nikdo zasáhnout. V náhlých případech je to přesně tak, jak popisujete – člověk nepřemýšlí o následcích pro druhé ani o radosti, o kterou přichází, ale najednou zatouží uniknout z tíhy starostí, které jindy zvládá a dále neuvažuje, je to vlastně zkrat, kdy obvyklé zdroje podpory jakoby vypadnou.

Vyrovnávání s takovou těžkou situací je obtížné a trvá poměrně dlouho, spíše měsíce a roky než dny a týdny. Nedá se na to zapomenout, dá se jen naučit žít s tou ztrátou, bolestí, nespokojeností či nepochopením a postupně se tím prokousat a odpouštět. Je vhodné si pro tu dlouhou dobu zajišťovat podporu a různé průvodce – od přátel a známých, přes lidi, kteří zažili něco podobného a už tím nějak prošli, až třeba po odbornou terapeutickou pomoc. Dětem bych nabízela totéž, ale vždycky je dobré respektovat potřebu daného člověka. Někomu vyhovuje vyhledat pomoc odbornou, někdo to zvládá třeba bytím v ústraní, někdo vyhledává podporu kamarádů. Určitě ale doporučuji občas toto téma vytáhnout, znovu se ptát, zda děti nepotřebují něco jiného, než právě mají, a nabízet jim možnost mluvit o tom, kde se v procesu truchlení nachází, jak to zrovna mají a jak se cítí. Nezávisle na věku dětí. To se v průběhu času mění a je dobré mít stále otevřenou možnost komunikace o současných pocitech, myšlenkách a potřebách. Totéž bych doporučovala Vám.

Co se týká chalupy, myslím, že je dobré nejprve vyzkoušet, jak se tam budete cítit. To, že Vaše děti chtějí sekat trávu a být tam s Vámi může znamenat, že chtějí být nápomocní nebo, že to místo mají také rády nebo třeba prostě touží po tom, abyste alespoň něco měli jako dřív. Táta zemřel, ale ony mohou chtít jezdit na stejná místa a dělat podobné činnosti nebo dokonce udělat i za něho, co on už dnes dělat nemůže. Může to být právě zpráva o tom, že se děti postupně se situací vyrovnávají, může to být i jejich snaha nenechat Vás tam být samotnou. Nevím, ale uvažuji o tom, že se s nimi o tom můžete bavit a získat tak důležitý obraz o tom, co právě prožívají. A také možná nějakou další informaci k tomu, jak se dál postavit k vlastnictví chalupy. Kdyby to bylo pro vás všechny stále důležité, krásné místo, kde pokračujete jako rodina, není důvod to rušit. Kdyby tam na Vás příliš padala událost s manželovou smrtí, je asi na místě uvažovat o prodeji. Je nejspíš vhodné, dát si čas. Možná ještě budete potřebovat delší dobu, abyste zodpověděla všechny tyto záležitosti, protože je to složité a mnohovrstevnaté. Pokud nemusíte spěchat, udělejte si dost prostoru na vnímání situace a pak teprve se rozhodujte. Máte sama hodně otázek a starostí a nesete jich ještě spoustu společně s dětmi. Proto si dopřejte co nejvíce času, možností a ohleduplnosti, abyste to zvládla. Můžete přihlížet k názoru manželovy rodiny, ale oni to mohou vnímat z jiného úhlu a jejich pohled může, ale nemusí, být pro Vás ten pravý.

Zuzana Vondřichová