Roztroušená skleróza a nadváha - jaká je prognóza?
Dobrý den,
mám maminku 60 let. Od svých 30-ti let je v plném invalidním důchodu kvůli nemocnému kyčelnímu kloubu. V roce 2000 jí byla provedena operace totální endoprotezy, při které jí prodloužili lékaři operovanou nohu cca o 8cm. Po operaci a celkové rehabilitaci byla celkem v pořádku (chodila, cvičila). Asi po dvou letech měla období, kdy se motala a často padala. (také si při pádu tu operovanou nohu zlomila v kotníku) Bylo mi to divné, tak jsem přesvědčila otce aby zajeli k lékaři a zdělili mu vše co se s maminkou děje. Lékař jí poslal na různá vyšetření a nakonec zjistili, že prodělala jakousi mozkovou příhodu (proto ta nestabilita a pády). K tomu jí diagnostikovali Roztroušenou sklerozu, nasadili léky a tím to skončilo. Maminka pomalu začala vše vzdávat a teď po osmi letech téměř nechodí a navíc hodně přibrala na váze (160 cm/90 Kg). Naneštěstí si opět zlomila nohu, ale tu zdravou neoperovanou (trojitá fraktura kotníku). Nakonec to lékaři neoperovali stím, že je to v pořádu a že to dobře srůstá. Dva týdny jsem jí učila v nemocnici chodit o berlích a také jsem s ní cvičila (jak vůbec nechodí ani necvičí, měla ochablé svalstvo tak, že nezvedla nohu ani 10 cm do výšky). Po dvou týdením cvičení chodí celkem obstojně, ale zase už nechce cvičit a nic dělat. Mám strach, že až se vrátí domů bude vše ve starých koljích a že se zase nebude hýbat. Pořád se vymlouvá na RS, že jí to nejde a že po lékách přibírá a já bych chtěla vědět: Jestli je pravda, že by mohla po lécích tak hodně přibrat? (vím samozřejmě, jak se stravuje-nic zdravého a dietního) Je pravda, že kdyby pravidelně cvičila a zhubla po zdravějším jídlu, chodilo by se jí lépe? A bylo by jí celkově lépe? Kdyby se snažila je možné , že by si prodloužila i život? Mám strach, že za opravdu jen pár let zůstane na vozíku a já se o ní nebudu moci postarat!!! Chtěla bych jí nějak přesvědčit, že to má smysl začít něco dělat, ale potřebuji vědět, jestli je to reálné. Předem děkuji za radu.
S pozdravem
Jana
Píšete o Vašich obavách o budoucnost maminky, která se již několik let léčí s roztroušenou sklerózou a její pohyblivost se velmi zhoršuje a maminka “vše vzdává”. Ptáte se, jestli za nadváhu mohou jen léky a jestli lze maminku nějak přesvědčit, že má smysl dál cvičit a zhubnout, že se pak možná bude cítít lépe.
Vážená Jano,
nadváhu nelze příčítat jen na vrub léků. Po lécích, například po kortikosteroidech, lze jistě přibrat, ale to, zda a kolik nemocný přibere, závisí hodně na jeho životosprávě. Právě kortikosteroidy zvyšují chuť k jídlu a pak skutečně záleží především na vůli nemocného, jak s touto zvýšenou chutí naloží. Vaše maminka je ale ve velmi obtížné situaci, protože kromě léků podporujících chuť k jídlu má kvůli roztroušené skleróze, náhradě kyčelního kloubu a zlomenině kotníku výrazně zhoršenou pohyblivost. Zhubnout za takových podmínek je těžké a vždy je dobré “nebýt na to sám”. Tím mám na mysli rady odborníka na výživu z takzvaných nutričních poraden či obezitologických center.
Ptáte se také, jestli kdyby se maminka snažila, zda by si prodloužila život. Asi by bylo dobře vědět, jestli se maminka vůbec snažit může. Možná, že po letech trvání invalidizující nemoci, na kterou v současné době neexsituje postup, jež by vedl k vyléčení, je vyčerpaná a nevidí pro sebe žádnou naději. Roztroušená skleróza je svým způsobem zhoubné onemocnění v tom smyslu, že je nelze vyléčit a v některých stadiích již není možné ani příliš zpomalit jeho zhoršování. Existuje několik možných průběhů nemoci, ale v zásadě všechny vedou časem k těžké invalidizaci nemocného. Je rovněž známo, že nemocní s roztroušenou sklerózou trpí častěji než ostatní populace depresemi a že tyto deprese bývají podceňovány a nedostatečně ošetřovány. Tady by mohl pomoci maminčin ošetřující neurolog, který by buď sám mohl předepsat některý z léků na depresi, pokud by to považoval za vhodné, případně by mohl maminku doporučit k psychologickému nebo psychiatrickému vyšetření. Samozřejmě můžete psychologa vyhledat sami.
Sama bych považovala za vhodné v případě Vaší maminky nejprve vyhledat odbornou psychologickou či psychiatrickou pomoc a teprve pak bych se snažila o další — tedy léčbu nadváhy a rehabilitaci. Vždy je ale důležité všechny kroky probrat s maminkou — o ni se jedná především, ona potřebuje rozumět tomu, co se s ní děje, a všechny léčby mají efekt díky tomu, že pacient se chce léčit, změnit, zlepšit svůj stav a spolupracovat.
Neváhejte tedy a obraťte se s maminkou na jejího neurologa. Pokuste se společně nalézt nejlepší cestu. Držím Vám palce.
S pozdravem, MUDr. Irena Závadová
Dotaz zodpovídá
