Péče o nemocnou babičku - jak řešit její nechuť k jídlu i pohybu?
Dobrý den, píši Vám ani ne tak za sebe, jako za mamku, která se stará o 80-ti letou babičku, která má rakovinu s metastázemi v celém těle a navíc je silná diabetička. Babička před 2 lety byla v nemocnici a pak LDN, kde jí dávali několik měsíců života. Díky péči mamky je mezi námi stále.
V poslední době se stav babičky velmi zhoršil, vpodstatě pouze leží, dokonce jí unavuje i sedět a jíst. Můj první dotaz se týká jídla. Babička vpodstatě nechce jíst a do jídla se musí nutit (kolikrát je to spláčem, slzami, výčitkami), odmítá maso a má jen pár oblíbených jídel, která ale také nechce jíst pořád. Problém je v tom, že je diabetička, takže pokud se pravidělně nenají pořádného jídla, jídlo nedojí, nebo si dá naopak něco, co jí ráda (zákusek, nutridrink), začne mít potíže s krevním cukrem a kolikrát se dostane do šoku, že o sobě pomalu ani neví. Poté se z toho několik dní vzpamatovává. Pokud nejí a sníží se jí inzulín, tak zase nemá sílu se pohybovat. Její pohyb už je v současné době skoro pouze dopomoc, aby jí nemuseli zvedat, takže sedá a vstává s pomocí, za den udělá maximálně deset kroků. (občas se objeví i proleženina). Pokud by se přestala hýbat, tak by asi musela být umístněna jinam, mamka by se o ní už nedokázala starat.
Lze se z tohoto koloběhu vůbec vymotat? Lze vybalancovat nějaký poměr mezi snědeným jídlem a množstvím inzulínu, který by se třeba denně upravoval?
Pokud by bylo podle babičky, tak je z ní dávno ležák, protože by nejedla a nehýbala se. Nadruhou stranu nucení do jídla a jakéhokoliv cvičení je provázeno pláčem, výčitkami a babička, pokud není po jejím, je na mamku poslední dobou velmi zlá. V podstatě nejlíp je na tom zdravotně, pokud se dodržuje určitý režim, na který byla celý život zvyklá, který babička odmítá z únavy plnit a a tím je to velice psychicky náročné pro ty, kteří se o ní musí každý den starat. Dnes už vlastně vyžaduje 100% péči ve dne i v noci.
Děkuji za odpověd
Popisujete potíže s péčí o Vaši nemocnou babičku a nevíte, jak řešit její nechuť k jídlu i pohybu.
Milá Mary,
je obdivuhodné, že Vaše maminka tak dlouho zvládá náročnou péči o babičku a i přes nepříznivé prognózy takto dlouho poráží boj s rakovinou.
Podle toho, co popisujete, je možné, že babiččina nemoc postoupila do dalšího stadia a organismus babičky, vyčerpaný postupující chorobou zvládá méně, než dřív. Já její přesný zdravotní stav jen podle popisu z dotazu nemohu hodnotit, ale domnívám se, že babičce ubývá sil a její organismus na to reaguje tak, jak popisujete. Chápu, že to přináší potíže při zaběhnuté péči, ale považovala bych za moudré tento vývoj respektovat a pokusit se péči přizpůsobit aktuálnímu stavu babičky.
U diabetiků je opravdu problém, že pokud si píchají inzulín a nedostatečně jedí, mohou si způsobit nepříjemné stavy až bezvědomí při hypoglykemii. Pokud toto hrozí, je nutné se co nejdříve domluvit s diabetologem, který babičku sleduje, a upravit léčbu! V pokročilém stadiu nádorového onemocnění je někdy vhodné léčbu inzulinem vysadit a přejít na tablety, nebo léčbu cukrovky řídit podle aktuálního stavu glykemie (aktuální hladina cukru v krvi), kterou lze měřit i doma glukometrem. Mírně vyšší hladina cukru v krvi může být pro babičku mnohem přijatelnější než neustálé výkyvy hladiny a hypoglykemie.
Lidé v pokročilém stadiu nádorového onemocnění opravdu často přestávají mít chuť k jídlu a jídlo je pro ně velkou obtíží. V posledních stádiích nevyléčitelné choroby někdy lidé přestávají jíst úplně, organismus už živiny nedokáže využít ani strávit. Proto je třeba se poradit například s praktickým lékařem Vaší babičky, aby její stav zhodnotil a společně s Vámi a s babičkou, je-li toho schopná, jste zvážili, co je nutné pro její další péči udělat.
Stejně je to i s pohybem, pokud jí ubývají síly a pohyb se pro ni stává obtížným, může babička reagovat zle či plačtivě. Chápu, že je to pro Vás těžké, a proto bych Vám radila přehodnotit celou situaci s lékařem, který zná její zdravotní stav (praktický lékař, onkolog…). Bylo by dobré zvážit, jak daleko nemoc pokročila, jestli nenastává poslední fáze nemoci a jak tomu péči přizpůsobit.
Péče o ležícího člověka je samozřejmě v domácích podmínkách náročná, ale s moderními pomůckami (polohovací postel, podložky proti proleženinám, pomůcky k hygieně apod.) ji lze za určitých podmínek zvládnout. Pokud je to pro rodinnou situaci neřešitelné, lze se obrátit na nejbližší lůžkový hospic . Hospic je zdravotnické zařízení — „nemocnice“ pro umírající, kde babičce poskytnou veškerou zdravotnickou péči, např. léčbu bolestí a dalších projevů nemoci a Vám umožní ji doprovázet podle Vašich možností. Pokud máte v dosahu domácí hospic, pomůže Vám tým zdravotníků a dalších odborníků s péčí o babičku v domácím prostředí.
Doufám, že najdete informace, které Vám umožní řešit situaci tak, aby Vaše maminka i babička byly v klidu a vzájemné shodě. Dlouhá a náročná péče o nemocného člověka v domácím prostředí je opravdu velmi vysilující, ale nemocnému poskytne neocenitelný pocit bezpečí a možnost láskyplného přístupu blízkých. Pokud už není možné o nemocného pečovat doma, pak je lůžková hospicová péče nejlepším řešením.
S úctou a pozdravem
Jana Michlová
Dotaz zodpovídá
