Přítelova maminka je po operaci karcinomu slinivky, její muž vážnost stavu tají. Jak jim být oporou?
Dobrý den,
obracím se na Vás s tím to problémem.
Je mi 39 let , pracuji jako zdravotní sestra v DZP už jsem ani nedoufala v zázrak ale zdařilo se a mám 10 měsíční dcerku.
Přítelově mamušce před měsícem diagnostikovali Ca hlavy pankreatu , neoperativní. Naše dcerka je jediným vnoučetem co s taťkou mají.
Problém je v tom , že bydlíme 200km od nich a díky dcerce nám s diagnozou mamušky nechtějí přidělávat starosti. Jak jsem se zmínila jsem zdravotní setra a informace o jejím aktuálním zdravotním stavu jsem si sehnala, vím že je teď momentálně po operaci v umělém spánku ale informace od taťky jsou takové , že mamuška už po operaci chodí a cvičí, jí . Vím že, pokud si nepřejí aby jsme její diagnozu , aktuální stav věděli , musím to akceptovat. Ale strašně ráda bych jim byla oporou a pomohla. Jsem z této situace špatná , jelikož se s tím setkávám poprvé ani u našich pacientů jsem se s tím to přístupem nesetkala.
předem děkuji za jakoukoliv radu Jiřina
Nacházíte se v náročné situaci, kdy maminka Vašeho přítele onemocněla a její manžel Vám závažnost stavu tají, aby Vás ušetřili starostí.
Dobrý den, paní Jiřino.
Bohužel se to stává celkem často. Pokud však skutečně chcete být mamušce a taťkovi oporou, tak moc možností nemáte. Jedinou cestou je, promluvit si s nimi a říct zcela otevřeně, co víte a co cítíte. Míru pomoci pak už skutečně musíte nechat na nich, protože to, co by jim skutečně pomohlo, jak intenzivní přítomnost a blízkost potřebují, se může od Vaší představy lišit. Ale velmi důležité je, aby věděli, že potřebujete znát úplnou pravdu, že ji unesete, že je nechcete nechat v těžké situaci samotné, že izolace a nemožnost cokoliv udělat či být nablízku, je pro Vás mnohem těžší a tíživější, než jezdit s malou holčičkou takovou dálku za babičkou, kterou nemá možnost poznat v příznivější situaci.
Pokud Vám lžou jen proto, aby Vás šetřili, pokuste se jim vysvětlit, že se mýlí. Zkuste otevřít vrata dokořán, aby nezůstalo nic za dveřmi, protože času může být málo. A právě proto není prostor na spekulace, co asi by si kdo přál nebo nepřál. Právě teď je naopak potřeba to vědět jistě. Mluvit na rovinu o tom, co cítíte a prožíváte, ale zároveň vnímat a poslouchat velmi pozorně to, co si přeje a potřebuje mamuška a taťka. Je dobré se přímo zeptat, jak vážné to je a co by jim mohlo pomoct, co je nejvíc trápí, z čeho mají největší obavy. Mnohdy nemocný jen neví, jak začít se svými nejbližšími mluvit o tom, co se děje, co cítí a potřebuje, protože je nechce zranit či zatížit. Často se stává, že obě strany vědí pravdu a z obavy, aby tu druhou stranu nezatížili, nesou tíži situace samy, a to je velká škoda. Takzvaně si brečí za rohem a každý sám. Je skvělé, že to tak nechcete nechat. Ujišťujte je v tom, že jste skutečně připraveni držet je za ruku, že je pro Vás důležitá otevřenost a účast právě na tom těžkém. Jste na cestě, kdy musíte našlapovat velmi opatrně a sledovat každý krok mamušky a taťky, abyste jejich krokům mohla přizpůsobit ty Vaše. Být o krok za nimi, ale ne za rohem. Tak aby Vás za svými zády bezpečně cítili, ale aby tempo udávali oni sami. Není jednoduché být oporou a nezavalit nemocného svou horlivou péčí, být po ruce, ale respektovat jeho hranice a jeho potřeby.
Moc Vám přeji, aby Vás dokázali k sobě pustit a nechali Vás jít ten těžký kus cesty společně.
MUDr. Katarína Vlčková
Dotaz zodpovídá
