Přítel umírá na Glioblastom 4. stupně, jedeme se k němu rozloučit. Jak se mám k němu chovat a rozloučit se?
Dobrý den,
náš přítel , 41 let ,onemocněl rakovinou mozku Glioblastom 4.stupně ,zbývá mu jen velmi málo času nikdo neví kolik, o svém zdravotním stavu je informován a ví, že umírá. Všechny co ho známe tato skutečnost velice zaskočila. Prosil nás abychom ho navštívili ,jeho bydliště je cca 300 km od našeho, takže se bude jednat o pravděpodobně o poslední návštěvu. A teď můj dotaz, vůbec nevím jak se mám zachovat ,jak se rozloučit, je to životní situace ,ve které jsem se ještě nikdy neocitl. Prosím poraďte jak na to, mám se chovat jako by nic a že bude vše dobré? Prostě vůbec nevím. Chtěl bych mu být oporou a ne vše zhoršit.
Děkuji Petr
Píšete o smrtelně nemocném příteli. Vážím si toho, že jste vyhověli jeho žádosti a chystáte se ho navštívit. Oceňuji také, že se na tuto návštěvu chcete dobře připravit. I pro Vás samotného jde o naprosto novou situace, rozumím tomu, že jste bezradný, zaskočený, plný nejistoty a obav, vnímáte závažnost těchto okamžiků a zároveň svou vlastní nezkušenost.
Dobrý den, pane Petře,
jak sám píšete, je velmi pravděpodobné, že se s přítelem setkáte naposledy. Nejprve sám zvažte, co byste mu ještě chtěl povědět, co je třeba doříct, dokončit. Často se lidé v podobné chvíli ujišťují o své náklonnosti, žádají o odpuštění případných křivd, loučí se, přejí si dobré na další cestě.
Až budete u přítele, zjistíte sám, zda a o čem chce s Vámi mluvit, co by si přál. Nejjednodušší je přímo se ho na to zeptat. Můžete začít slovy, která jste už napsal – že mu chcete být oporou, ale jste v takové situaci poprvé a nevíte, co přesně si Váš přítel přeje. Koneckonců, přítel je v podobné situaci patrně také poprvé a Vaše otevřenost může uvolnit atmosféru.
Může se stát, že se přítel s Vámi bude chtít rozloučit, že bude chtít slyšet ujištění, že může odejít, že Vás bude žádat o nějakou poslední službu. Anebo to může vypadat zcela jinak – nemusí chtít vůbec mluvit o smrti, ale naopak vyprávět o Vašem životě, vzpomínat na společné chvíle, něco přečíst, držet mlčky za ruku… Možná bude potřebovat praktickou pomoc – natřást polštář, přetočit na bok, požádat lékaře o léky proti bolesti. Pokud to bude ve Vašich možnostech, vyhovte mu. Možná se Váš rozhovor dotkne témat, kterých se bojíte – můžete pokračovat, pokud to bude pro Vás oba únosné. Pokud to Váš vzájemný vztah dovoluje, můžete před přítelem přiznat, že některé věci jsou pro Vás nové, že máte jen malou odvahu, ale rád byste mu byl nablízku – věřím, že pro to najde pochopení. Nebraňte se ani projevům emocí – hněvu, pláči, smíchu – jsou lidské a v přítelových očích zůstanete člověkem. Nebraňte se také případným dárkům – i pro Vašeho přítele je to jedna z posledních příležitostí, jak Vás obdarovat.
Při loučení mu můžete říct to, co cítíte – že byste se s ním rád znovu setkal, ale možná to na tomto světě nebude možné. Že na něj budete myslet, přát mu, aby dostal vše potřebné na další cestu, držet mu palce… Věřím, že ta „správná“ slova Vás napadnou sama a že najdete odvahu je vyslovit.
Počítejte s tím, že nemoc mohla Vašeho přítele v mnohém změnit. Možná bude vypadat jinak, bude obklopen nezvyklými přístroji, bude jiný povahově, bude mít jiné nároky, možná bude unavenější. Nenechte se těmito skutečnostmi vykolejit. A opět – pokud bude možné – vyhovte mu. O posledních dnech a týdnech se můžete dozvědět více i v textu na tomto portálu.
Píšete, že na návštěvu pojedete ještě s někým dalším. Doufám, že ten člověk pro Vás bude oporou. I u nejbližších lidí se stává, že nechceme, aby něco slyšeli — nebojte se požádat svůj doprovod, abyste mohl zůstat s přítelem chvíli o samotě, pokud to budete potřebovat.
Pane Petře, přeji Vám, aby Vaše návštěva dobře proběhla a aby Vám oběma přinesla obohacení a sblížení. Vašemu příteli též přeji hodně sil a statečnosti na jeho poslední cestě.
Petra Hálková
Dotaz zodpovídá
