Před rokem mi zemřel tatínek, nestačila jsem se s ním rozloučit a nyní maminka, která mě na konci už nevnímala. Mám teď výčitky.
Dobrý den,před 2dny mi zemřela maminka(75),diagnózu pokročilého stádia rakoviny plic s metastázami jsme se dozvěděli týden předtím. V nemocnici byla jen pár dní,aby prošla všechna vyšetření. Ještě ani nebyly známé výsledky bronchoskopie, na CHEMO měla nastoupit za týden. Její stav se ale během jednoho dne doma neskutečně rychle zhoršoval. V poledne se mnou povídala, chodila, pak usnula, upadla do bezvědomí a již jsem ji neprobudila.Odešla bez velkých bolestí a vedle mě,a tomu jsem moc ráda. Přesto se trápím. Před rokem totiž zemřela má teta a 2 týdny po ní tatínek, oba umírali pár měsíců a shodou okolností jsem u všech těchto 3 milovaných byla poslední z rodiny,s kým mluvili. Tatínkovi jsem ani nestihla říct, že se o maminku postarám a že ho mám ráda, místo toho jsem ho trápila tím, aby něco snědl. Maminka poslední 2 hodiny vůbec nereagovala a mně asi vůbec nedocházelo, že se blíží konec.Pořád se snažím utěšovat tím, že snad vnímala, že jsem u ní.
Píšete o svých zkušenostech, při kterých jste byla přítomna smrti tří Vašich blízkých lidí.
Vážená paní Pavlo,
je pravda, že je to skutečně mimořádně obtížná doba, když nedlouho po sobě ztratíte tetu, tatínka, a teď i maminku.
Samozřejmě jen těžko může člověk takovou situací projít jednoduše. Na druhou stranu si zároveň možná sama uvědomujete, že je výjimečné a vzácné, že jste mohla u všech tří odchodů být a s Vašimi blízkými se rozloučit.
Vaše nejistota kolem posledních hodin před smrtí maminky i tatínka je jistě živena spíš představou pečujících a pozůstalých o tom, jak správně by měly poslední chvíle vypadat, co by se mělo říct, co nezapomenout atd. Myslím, že si můžete být v podstatě jista tím, že Vaši blízcí cítili, že jste s nimi a že je máte ráda, že vše, co nebylo vyřčeno, přesto vnímali, a že jste nemohla v podstatě udělat víc, než být jim nablízku.
Myslím, že se opravdu nemáte proč trápit takovou pochybností a nejistotou a že Vaši blízcí od Vás nic víc, než co jste jim poskytla, nepotřebovali.
Troufnu si tvrdit, že většina rodičů by nejspíš ráda v posledním čase svého života vnímala přítomnost a blízkost svých dětí – a to jste Vy svým rodičům poskytla.
Prožitek ztráty a smiřování se smrtí blízkých je sám o sobě dost náročný. O tom, že jste udělala všechno, co bylo ve Vašich silách a co bylo pro rodiče i tetu důležité, pochybovat opravdu nemusíte.
Přeji Vám hodně síly.
Ilona Peňásová
Dotaz zodpovídá
