Před několika dny mi zemřel táta. Potřebovala bych truchlit, ale mám strach, že selžu jako matka a v práci.
Dobrý den, před několika dny mi umřel táta - předtím hodně a dlouho trpěl. Celou dobu ale bojoval,vlastně nepřestal do poslední chvíle, byl takový. Naučil mě vydržet, nevzdávat se, být tahoun... hlavně příkladem. Mám tři dospělé děti (částečně vylétlé), firmu, práci s velkou zodpovědností a dopadem na osudy lidí - na tom se táta taky podílel. A teď... chodím do té práce a starám se o ty z děti, které jsou ještě doma, prostě funguji - a nic. Věděli jsme dlouho, že to dopadne jak muselo, ale přesto se asi připravit nedá, nevím, nerozumím už ničemu. Vím, že bych se měla nějak vyřvat, vždycky jsem byla hodně spontánní. Jenže to nejde. A tak mám strach. Co když selžu? Tolik lidí na mě spoléhá. Maminka, děti, v práci taky. Nějak vím, že tátovi by se to nestalo (dokázal to mockrát), nedovedu zalézt a nebýt, vlastně nevím co dělat. Jenže už taky stárnu a tak vím, že některé věci, když nenajdou vhodnou cestu, najdou si svou...že nejde vydržet úplně všecko. Táta mi hrozně chybí. Bez potíží o tom můžu mluvit, zařizuju co je potřeba, ale jak kus ledu. Mám hrozně príma doktorku - zkušenou - mám prášky na spaní, i na den (Lexaurin), ale ten nemůžu, řídím. Asi píšu zmateně; v jinou denní dobu než teď bych to ale asi napsat nedovedla (je noc a ty jsou nejhorší), tak se omlouvám, že obtěžuju. Je to nějaké složité. Prosím Vás, co mám udělat?
Dobrý den,
první, co jsem si řekl, když jsem dočetl Váš dotaz, bylo: vždyť ona to ví! Uvědomuje si, že by se měla vyplakat, ale místo toho (po vzoru svého táty) funguje, zařizuje a táhne. Zároveň tuší, že tak to nejde praktikovat dlouho. Chce tomu předejít, chce něco udělat… Ale co? Sama si dáváte odpověď: „nejde vydržet úplně všecko!“ Přišel čas respektovat své možnosti, v práci i v rodině. Spoléhá na Vás hodně lidí, ale to neznamená, že musíte být jejich rukojmím. Co třeba vzít si volno, ne-li přímo dovolenou? Máte strach, co se stane? Ano, led může prasknout a rychle roztát, nastane malá potopa… ale také, věřím, i úleva. Částečně se můžete pojistit tím, že si s sebou někoho vezmete, třeba kamarádku. Ještě jednu trochu riskantní věc byste mohla udělat: po domluvě se svojí lékařkou postupně vysadit prášky. Místo nich by Vám mohl/a pomoci psycholog / psycholožka. Zkrátka doporučuji Vám na chvíli vystoupit z kolotoče starostí a povinností, uspořádat si svůj vnitřní svět, věnovat čas i péči sama sobě. Jste aktivní žena a toto je jiný, možná Vám méně známý druh aktivity.
Přeji Vám klidnější noci a jasnější dny
*Martin Jára *
Dotaz zodpovídá
