Před měsícem nám zemřela dcera na rakovinu, bylo to velmi rychle. Pořád brečíme, co dělat?
dobry vecer dcera loni 2015 byla na operaci rakoviny cipku pak recidiva ozarky chemoterapie letos limfadem otok a pa krvaceni velky z konecniku a za 2 dny zemrela je mrtva mesic nemuzu se stim ja matka a manzel vyrovnat ani ostatní pribuzni mame urnu doma ja a manzel ji nedáme na hrbytov vime ze byla tezce nemocna ale ze zemre tak ryvhle to smesi nemisleli mela paliativni léčbu vse vypadalo dobře a pak ten skok rada bych si sni zas povidala i s manželem co mame delat jeto hrozny porad brečíme dekujem
Dobrý den,
napsala jste nám o svém neštěstí, o rychlém úmrtí Vaší dcery. Chápu, že je to nesmírně bolestné a nedaří se se Vám zatím s odchodem dcery vyrovnat. Přestože měla Vaše dcera závažné onemocnění, nepočítali jste s takovým koncem.
Píšete, že oba s manželem stále brečíte, a mě to připadá na místě. Nejspíš prožíváte jednu z nejtěžších situací, která může rodiče potkat a tak se asi setkáváte s mnoha pocity, které Vám ukazují velikost Vaší ztráty.V takové chvíli má mnoho lidí pocit, že se všechny bolesti světa spojily právě v jeho prožívání. Navíc jste s manželem prožívali celou dceřinu léčbu, která jistě byla plná nadějí, které nevyšly, a přidané zklamání může také ovlivňovat míru strasti, které nyní cítíte.
Vaše bolest asi zcela odpovídá tomu, co se stalo. Toužíte po své zemřelé dceři a uvědomujete si, o co jste přišli. Obvykle takové utrpení zmírňuje sdílení s druhými lidmi, zde by Vám mohl být k dispozici některý z poradců pro pozůstalé, kteří pracují na území celé České republiky — v asociaci (viz odkaz) by Vám měli umět dát kontakt na poradce v místě Vašeho bydliště. Také existují různé podpůrné skupiny a internetové diskuse, kde se osobně nebo virtuálně setkávají lidé, kteří přišli o svého blízkého, včetně dětí i dospělých potomků a mohou navzájem sdílet trápení i to, co jim pomáhá. Někdy naopak pomáhá být v klidu a sdílet své trápení jen s těmi, kteří zemřelého znali a cítí podobnou prázdnotu jako rodiče. Hodně také ulevují různé rituály, jako rozsvěcení svíček, květiny na místě posledního odpočinku a další způsoby, jak můžete vyjádřit svou touhu po kontaktu s dcerou.
Psala jste, že nechcete dceřinu urnu uložit na hřbitov. Chápu, že se nyní nechcete rozloučit s jejími ostatky, můžete mít pocit, že ji máte alespoň v této podobě u sebe. V tom se lidé velmi liší a pravděpodobně jste se už setkali s různými názory a postoji. K tomu patří zkušenost, že někdy pomůže uložení urny mezi ostatky ostatních zemřelých, a tak mohou pozůstalí lépe pracovat s vlastním životem, který potřebují zcela přestavět po odchodu blízké osoby. Je to hodně individuální a vyžaduje čas najít cestu, jak s ostatky nakládat, aby pozůstalí neměli pocit, že zemřelého opustili a zároveň mohli začít žít nějakým způsobem bez něho.
Nevím, jak zmírnit pocit Vaší ztráty. Někdy, pokud už psychická bolest přeroste až k fyzickému strádání, pomáhají různé tišící prostředky, bylinného nebo umělého původu (léky), případně kontakt s duchovními nebo profesionály z psychologických či psychiatrických oblastí. Hodně to záleží na Vaší životní filozofii a důvěře k takovým institucím, v neposlední řadě na aktuálních potřebách a stavu.
Doufám, že se Vám i manželovi podaří najít úlevu, kde byste mohli dál truchlit a zároveň najít způsob, jak nyní žít.
Zuzana Vondřichová
Dotaz zodpovídá
