Před dvěma týdny tragicky zemřel můj devítiletý bráška. Maminka se nemůže se smrtí srovnat. Jak jí můžeme jako rodinní příslušníci pomoci?
Dobrý den,
před 14 dny šel můj 9-letý bráška ze školy a přejel ho náklaďák. Mám ještě jednoho sourozence, je mi 22 let. Potřebovala bych jednu jedinou radu, existuje-li: všichni se s tím srovnáváme až na maminku, která si nechce dovolit nic jiného než rýpání v dané situaci, pocity viny, která samozřejmě neexistuje, obavy z budoucnosti, prostě si zakazuje vše, co jí může pomoci, a naše neodborné nápady případného rozptýlení ve formě jakékoliv činnosti odmítá. Je to velmi těžká situace sama osobě, avšak jakýsi stres v mamince zhoršuje situaci celé rodiny o dost víc. Lze jí nějakým způsobem ze strany dcery, syna, manžela pomoci? Ještě se zmíním o jediné věci, mamče je 40 a rozhodli jsme se všichni na jediném, že přírustek do rodiny není od věci. Avšak vím, že na to musí být maminka minimálně v pohodě. Děkuji moc za odpověď, Andrea
Vážená slečno Andreo,
Děkuji Vám za dotaz. Je z něj zřejmé, že chcete Vaší mamince pomoci co nejlépe překonat těžkou životní situaci.
14 dní, které uplynuly od úmrtí Vašeho brášky, jsou velmi krátkou dobou na to, aby se Vaše maminka i celá Vaše rodina mohla s touto ztrátou vyrovnat. Tzv. nekomplikované truchlení, což truchlení po náhlých úmrtí není, trvá minimálně 1 rok. Na všechny reakce a pocity, které popisujete a které jsou v takovémto případě obvyklé, má Vaše maminka právo. Vždyť přišla o jedno z dětí, a tato ztráta patří k těm nejbolestivějším v životě člověka. Jistě to není lehké ani pro vás ostatní.
Pocity nesouvisejí s rozumem, proto ho v nich nehledejte. Dopřejte Vaší mamince, aby mohla projevit to, co cítí. Jen tak si neuzavře bolest v sobě a bude se moci postupně se smrtí syna vyrovnat. Je důležité, aby mohla truchlit, a pokud bude moci sdílet svůj žal i s někým z rodiny, přispěje to jistě k vašemu vzájemnému posílení a stmelení.
Od truchlení, smutku, od bolesti a od pocitů vůbec nás činnost rychle odvede. Útěk do aktivity by nyní pravděpodobně přispěl k „opouzdření“ bolesti či k „znecitlivění“, ne k jejímu zpracování. Možná, že teď by bylo výhodnější, aby bolest rychle pominula, jenže nikdy později již nebude tak vhodná doba na její zpracování. Navíc bolest, která není přijatá do života, často člověka rozdírá, podlamuje mu jeho zdraví a nakonec se projeví tehdy, kdy to nejméně čeká. Stejně tak může působit i rychlé nahrazení jednoho vztahu druhým. Pro toho, kdo má zaplnit místo po zemřelém, to bývá většinou souboj, ze kterého málokdy vyjde jako vítěz. Máme totiž tendenci si naše nežijící blízké idealizovat. A ideálu se realita rovnat nemůže.
Věřím, že stálé „rýpání se v dané situaci“ je pro Vás vysilující. Pokud je to pro Vás již příliš, sama se vyrovnáváte se ztrátou bratra a nemůžete maminku tímto těžkým obdobím doprovázet, obraťte se na krizové centrum, psychologa či psychoterapeuta. O pomoc můžete požádat nejen pro maminku, ale i jako celá rodina dohromady.
Na tomto portále je také velká část věnovaná lidem, kteří se vyrovnávají s úmrtím někoho blízkého. Chcete-li, pročtěte si texty pro pozůstalé.
Slečno Andreo, přeji Vám především hodně sil k unesení této situace.
S pozdravem
Tereza Soukupová
Dotaz zodpovídá
