Prateta zemřela. Příbuzní jí namluvili, že ji rodiče zradili. Rodiče to velmi trápí.
Dobrý den, chtěla bych vás požádat o radu pro moje rodiče.
Budou to skoro dva roky, co matčina teta (moje prateta) zemřela. Prateta neměla manžela ani děti. Jediný příbuzní, se kterými se pravidelně stýkala, jsme byli my. Prateta byla i ve svých devadesáti letech soběstačná. Asi rok před smrtí jí začaly trochu ubývat fyzické síly, ale po psychické stránce byla naprosto v pořádku. Proto nás velice překvapilo, když jednoho dne zkolabovala. V nemocnici jí diagnostikovali rakovinu v posledním stádiu a předpovídali jí nanejvýš pár měsíců života. Prateta i moji rodiče se nedokázali s prognózou smířit a odmítali o tom mluvit. Prateta se chovala, jakoby na paliativním oddělení byla jen na „léčení“ a plánovala společné Vánoce, koncerty, divadla, výlety… Bohužel v té době zrovna vrcholila první Covidová vlna, návštěvy byly hodně omezeny a tak jsme s pratetou alespoň každý den telefonovali. V jednom telefonním rozhovoru s mojí matkou se prateta zničehonic velice rozčílila a řekla matce, aby jí už nikdy nevolala. Druhý den jsem volala já a prateta mi oznámila, že se necítí dobře a že mám zavolat zítra. Další den nám již telefon nebrala a zdravotní sestra na oddělení nám sdělila, že se prateta necítí dobře a nikoho nechce vidět ani s nikým telefonovat. Za dva dny na to zemřela. Až při vyřizování pozůstalosti jsme se dozvěděli, že několik dnů před smrtí pratetu několikrát navštívili další příbuzní. Pratetě nalhali, že jsme začali odnášet věci z jejího domu a rozprodávat je. Prateta se proto rozhodla dva dny před svojí smrtí změnit závěť a rozdělila svůj majetek mezi ostatní příbuzné (v předchozí závěti dědí vše naše rodina). Moji rodiče byli opravdu v šoku a velice zklamaní z bezcitného chování ostatních příbuzných. Celou věc dali k soudu, ale pro nedostatek přímých důkazů, soud prohráli.
Prateta byla osoba, kterou moji rodiče měli velice rádi, a měli s ní spousty společných vzpomínek i stejných kulturních zájmů. Moje rodiče vnitřně trápí a nemohou se vyrovnat s tím, že jim tak drahý člověk umíral s vědomím, že ho v nejtěžší chvíli moji rodiče zradili a okradli. Zvláště moje matka má výčitky svědomí, jak mohla takovou věc dopustit, a stále na to nemůže přestat myslet.
Děkuji za jakoukoliv radu, která by jim pomohla.
Karolína
Ptáte se na radu pro rodiče, které trápí, že jejich blízká příbuzná si před smrtí mohla myslet, že ji Vaši rodiče zradili.
Dobrý den paní Karolíno,
přijde mi zcela pochopitelné, že je rodičům velmi líto, že do jejich vztahu s tetou vstoupili další příbuzní, kteří tetu uvedli v omyl. Smrt blízkého člověka je vždy velká ztráta, další zátěží bylo omezení možnosti setkání a falešné obvinění Vašich rodičů přidalo další tíhu. Představuji si, že jakým zklamáním muselo být, když jim soud kvůli nedostatku přímých důkazů nedal za pravdu.
Zmiňujete, že rodiče měli s tetou řadu společných vzpomínek a zájmů. Samozřejmě nemohu vědět, co se v tetě odehrávalo, když s ní mluvili další příbuzní. Napadá mě, že v situaci, kdy byla již velmi oslabená nemocí asi neměla prostor o tom do hloubky přemýšlet. I když odmítla kontakt s Vámi, nemusí to nutně znamenat, že zcela uvěřila verzi příbuzných. Představuji si, že možná již neměla sílu si obdržené informace nějak ověřit, mohla se cítit pod tlakem ohledně závěti. Píšete, že matka má výčitky svědomí, jak mohla takovou věc dopustit. Z toho, co píšete, nemám pocit, že by bylo možné tomu zabránit. Prateta přijímala telefonáty i návštěvy podle svého uvážení, rozhodla se pak sama kontakt ukončit, rodiče neměli možnost vše vysvětlit. Nenapadá mě nic, co by mohli udělat víc. Zdá se, že pro tetu bylo zásadní, že mohla spolu s Vašimi rodiči plánovat společné chvíle i v situaci, kdy už to nebylo reálné. I toto pro mě svědčí o důležitosti jejich vztahu. Možná teta neumírala tak skálopevně přesvědčená o zradě rodičů, možná jim domnělou zradu mohla v posledních chvílích odpustit. Jsem přesvědčena, že vše dobré, co rodiče pro tetu udělali, nezmizelo falešným obviněním.
Pokud rodičům přináší alespoň malou úlevu o tom mluvit, můžete pomoct nasloucháním. Možná lze zavzpomínat na tetu jako na člověka, kterého jste znali dlouhá léta, na společné zážitky ještě před hospitalizací na paliativním oddělení. Pokud se tím rodiče dlouhodobě trápí, mohou hledat sami pro sebe úlevu také v hovoru s profesionálem, např. poradcem pro pozůstalé nebo psychoterapeutem.
Přeji Vám hodně sil.
Barbora Váchová
Dotaz zodpovídá
