Pokročilé stadium onemocnění krvetvorné tkáně - jaká je prognóza?

Vážená paní Danko,

je moc dobře, že takovou otázku kladete. Když pečující ví, co může očekávat, je lépe připraven. Poslední hodiny a dny se příliš neliší, ať již nemocný trpí nádorovým onemocněním nebo třeba konečným stádiem srdečního selhání. Bez ohledu na typ onemocnění, které vede k úmrtí, se většina nemocných obrací „dovnitř“, stále méně komunikuje s okolím a někdy na snahu o kontakt reaguje i naříkáním. To může být někdy problémem při přebalování a hygieně, kdy nemocní naříkají ani ne tak bolestí, jako spíše proto, že je vytrhujeme z jejich klidu a odvracíme je nebo je zastavujeme na jejich cestě. Někteří nemocní upadají do bezvědomí, zdá se ale, že i tak dobře vnímají, co se okolo děje. Mění se také hloubka a frekvence dechu, který se stává nepravidelným, objevují se pauzy mezi jednotlivými nádechy. Někdy může být dýchání chrčivé, což však nemocní nevnímají. Také tepová frekvence srdce se mění – pulz je mělký, rychlejší. Často se snižuje i tělesná teplota. Váš manžel je těžce chudokrevný, což jistě může velkou měrou přispět k poruše vědomí, může se objevit dušnost a rychlá srdeční akce. Někdy vídáme také krvácení z dutiny ústní, z nosu, z konečníku nebo se může objevit krev v moči. Objevit se může ale také teplota. Všechny tyto příznaky ovlivňujeme jen do té míry, jak obtěžují nemocného. Nesnažíme se léčit jejich příčinu, což často ani není možné.

Ptáte se také, jestli lze život prodloužit alespoň o den. Tady asi záleží na tom, co si pod takovým prodloužením představujete. U umírajícího člověka je důležité respektovat jeho přání a vůli, a pokud to lze, tou se řídit. Některé medicínské postupy již nejsou u těchto nemocných indikovány, a jsou-li přesto užity, lze mluvit o dystanázii, tedy o zadržování smrti. To dnes považujeme za neetické stejně jako eutanázii (způsobení smrti). Většinou tyto postupy přinášejí utrpení spojené s nutností například napojení na umělou plicní ventilaci, nutnost podávat léky a tekutiny do žíly – to vše pak znemožňuje nemocnému rozloučit se smysluplně se svými blízkými a připravit se na smrt, aniž to přispěje jakýmkoliv způsobem ke kvalitě zbývajícího života. To nejlepší, co lze pro umírajícího udělat, je být mu nablízku, pokud si to přeje. Nebojte se s manželem promluvit o jeho obavách a přáních, bude-li chtít. A stejně tak se můžete ptát i jeho ošetřující lékařky, ona by měla znát lépe manželův zdravotní stav a měla by tak být schopna některé Vaše otázky zodpovědět lépe.

Přeji Vám i Vašemu manželovi mnoho sil, odvahy a klidu.

S úctou

MUDr. Irena Závadová