Po smrti maminky bych potřebovala oporu dcery, nemám chuť do života. Jak zpracovat její odmítání?
Dobrý den , před měsícem mi umřela maminka 89 let. Pečovala jsem o ni 10 let na posteli, byla slepá . Maminka si mě adoptovala z kojeneckého ústavu , byla jsem na ni psychicky závislá . Je mi 65 let , mám dceru , která mě nenávidí , ani na ulici mě nepozdraví ale neřekne ani mým vnukům proč . Dokonce mi jednou řekla , že kdybych byla slušná , tak nechám byt vnukům a jdu dobrovolně do domova důchodců .Já jsem ji byt už koupila , když čekala narození syna .má tři děti , každé s jiným mužem což by nevadilo , ale aniž by mě poznali , již první den se chovali ke mě drze . Dceru jsem porodila v sestnácti a byla s ní sama . Měla mě ráda ,ale v pubertě se to změnilo . Začala ve mě vidět konkurenci , i když jsem ji nezadala příčinu .Od narození bojuji s depresemi , tím že se snažím být aktivní , dcera je pohodlnější typ . Třetího partnera si vzala , nepozvala mě na svatbu , neřekla že je těhotná . V životě jsem se natrápila tím , jak se ke mě chovala , cukr a bič , ale biče bylo víc .Na ulici mě nepozdraví , vnuci mě mají rádi , ale před mámou nesmí o mě říci nic hezkého . Mou vnučku jsem nikdy neviděla , je jí pět let . Nevyvíjím nátlak , je to rozhodnutí mé dcery . Po smrti maminky , která dávala dceři celý život půl důchodu a ona ani nepřišla na její pohřeb, už nemám chuť do života . Byty máme o ulici od sebe , moc bych potřebovala lásku mé dcery , nebo aspoň vztah bez její nenávisti . Vždy jsem ji ve všem pomáhala , nikdy jsem ji do ničeho nemluvila , jen jsem ji jednou řekla , že si vybírá pořád stejný sebestředný chlapy , ten druhý jii bil. Jednou se vyspala s mým přítelem a já jsem ji to hned odpustila . Bolelo mě ale s jakou radostí mi to řekla .Také ji těšilo dělat na mě podrazy , například mě někam pozvat a pak se neozvat a nebrat telefony .Já jsem se tolik natrápila a stejně ji mám ráda , žila jsem jen pro ni .. Po dětech mi vzkázala , že mě taky nepůjde na pohřeb a ani urnu mi nevyzvedne. Můj starší vnuk 25 má schizofrenii , a chce se ho zbavit , vyhodila ho na ubytovnu i když není vůbec agresivní a řekla mu že je to kvůli mě , protože jako bába žiju sama a nevzala jsem ho k sobě bydlet , což je má povinnost . Od té doby prý mi nijak neřekne , než bába zkurvená . Děti které nechce by mi dala .Ale já už potřebuji klid .Cítím se slabá , trápím se , hubnu , jak se mi stýská po mé milované mamince . Zemřela mi v náruči a mám to stále před sebou.Jedna známá mi řekla , že jsem si myslela , že jsem pro dceru její slunce , ale ona zatím měla pocit , že stojí v mém stínu . Když se utrápím , tak stín zmizí a bude jí dobře . Jsem nešťastná , pořád ji vidím , jak byla malá a já ji držela za ruku , chodila s ní na pískoviště , a je mi hodně zle ze stesku . Jak mám zpracovat , že mě dcera odmítá? Nejde mi to. Antidepresíva nechci , má biologická matka je jedla a spáchala sebevraždu . Můj biologický bratr také a má biologická babička je také jedla a spáchala sebevraždu. Mám k nim neskutečný odpor. Děkuji za odpověď , Helena
Dobrý den,
v době, kdy truchlíte po mamince, která pro Vás byla velmi důležitá, na Vás ještě dolehla tíha nedobrého vztahu s dcerou. Chápu, že se cítíte slabá a potřebujete klid. V době zpracovávání ztráty je zcela na místě a Váš stesk a osamocení určitě vyžaduje klidné prostředí. V takové době se stává, že neshody s dalšími blízkými bolí ještě víc, lidé potřebují podporu a útěchu a nikoliv výčitky nebo nenávist.
Neumím Vám poradit přímo, jak zpracovat, že Vás dcera odmítá. Myslím, že je na místě uvědomit si, že je to další těžká a náročná ztráta, přišla jste fyzicky o maminku, která Vás podporovala a Vy ji, a pak o dceru, která je sice naživu, ale nechce nebo nedokáže s Vámi budovat a udržovat láskyplný vztah. Představuji si, že oboje moc bolí. Dopřát si vytoužený klid a odpočinek, milé prostředí nebo dobré kontakty s lidmi by mohlo být užitečné. Píšete, trochu v náznaku, že byste mohla život ukončit, abyste dceři nepřekážela. Chápu, že můžete cítit bolest a nemít chuť žít dál a zároveň si nemyslím, že máte pro svou dceru něco takového dělat. Možná není pravda, že byste jí tím ulevila, a ona se bude s vaším vztahem také vyrovnávat, ať uděláte cokoliv a také si nemyslím, že máte pro svoji dceru ještě cokoliv dělat. Ani jako úlevu ani jako trest. Napadá mě, že byste se o sebe mohla starat tak dobře, jako jste se starala o maminku a ona o Vás. Je možné, že lásku a vděk své dcery nezískáte, ale můžete prožít další roky svého života klidnějším způsobem, jako jste to dopřála své mamince.
Kdybyste potřebovala o svém prožívání více mluvit nebo Vás někdy tíha situace příliš zmáhala a chtěla ji sdílet, doporučuji Vám obrátit se na některou z linek důvěry pro dospělé, kde pro Vás může kdykoliv někdo být a nést s Vámi obtížnost období, kterým nyní procházíte. I když tu už není Vaše maminka a s dcerou nemůžete sdílet, můžete najít jiné lidi, kteří Vás mohou podpořit a být s Vámi, když je Vám zle.
Zuzana Vondřichová
Dotaz zodpovídá
