Po smrti bratra mám návaly smutku, úzkosti, děsím se vlastního konce, budím se. Jak to zvládnout?

Dobrý den,

chápu, že Vám je nyní velmi špatně, Váš bratr zemřel poměrně rychle a od jeho odchodu je to velmi krátká doba. Přišel jste o blízkého člověka a zároveň Vás jeho rychlá smrt konfrontovala se strachem z vlastní smrtelnosti a ukázala Vám lidskou bezmoc v rámci konečnosti života. Je to hodně těžké téma, a přestože se s ním většina z nás v průběhu svého bytí setká, málokdo je na něj připraven.

Pocity a stavy, které popisujete, jsou hodně nepříjemné a nedivím se, že je toho na Vás moc. Pochybuji, že se tím dá projít s nějakým nadhledem či odstupem. Proto je také normální Váš pocit „sám to nezvládám“. Určitě je dobré na to nebýt sám. Je Vám těžko, smutno a úzko, bojíte se, a to je situace, kdy je namístě obrátit se na druhé. Můžete požádat své přátele, aby s Vámi byli, můžete kdykoliv zavolat na některou z linek důvěry pro dospělé a můžete také vyhledat poradce pro pozůstalé, který umí pracovat s lidmi ve fázi akutního smutku a truchlení. Pokud jste věřící, mohla by Vás také podpořit duchovní útěcha. Při příliš velkých a dlouho trvajících úzkostech bych Vám také doporučila navštívit praktického lékaře nebo psychiatra, aby Vám poskytli pomoc psychofarmaky. Praktický lékař Vám také může vystavit v současné době neschopenku, abyste si mohl odpočinout.

Je pravděpodobné, že většina Vašich obtíží se časem zmenší a vymizí. Ale není třeba nadbytečně trpět a procházet „peklem“ nebo riskovat, že se stanou chronickými, když jsou tu jiní lidé, kteří Vás mohou podpořit, pomoci a být s Vámi tak, abyste toto těžké období mohl projít bez dalších následků.

Zuzana Vondřichová