Po 2 letech postupného zhoršování maminka zemřela na zhoubný nádor plic. Celou dobu si na nic nestěžovala. Vnímala, co se děje?
Dobrý den , minulý rok v dubnu mi umřela maminka na rakovinu plic s metastazami na mozku.
Už roku 2020 jsem na mamince pozorovala změny.Zpočátku jsem změny přisuzovala věku maminky.
Začátkem roku 2021 její zapomínání, únava mě utvvrzovalo, že by to mohl být
Elzheimer.Postupem roku , kdy zapomínání a únava se stupnovaly a k tomu se přidalo dost velké zahleněni a kašel jsem měla jasno, že to bude horší, než jsem čekala.Maminka k lékařům nechtěla.Až konec roku 2021 a začátek roku 2022 konečně svolila a tatínek s ní na vyšetření jezdil.
Jednalo se o ct mozku, hrudi ,břicha a broncho plic.Při vyšetření plic bylo zjištěno, že levý lalok má zhoubný nádor.
Výsledek řekl lékař jen tatínkovi.
Za tři týdny 24.2. 2022 se doma mamince udělalo špatně kdy tatínek zavolal sanitku a maminka odvoz odmítla.26.4.2022 tatínek opět volal sanitku , kdy maminku už odvezla.
Zprvu chtěli poslat maminku ještě ten den domu, když prohlédli výsledky všech vyšetření bylo zjištěno, že maminka má rakovinu levé plíce s metastazami do mozku a otokem mozku.
Nelítostný verdikt paní doktorky , že maminka má před sebou pár dnů, týdnů byl hrozný.
Chci se zeptat, jestli je pravda, že maminka měla v sobě rakovinu dva roky určitě a že by se ani v začátku nedalo nic dělat.Po celou domu domácí péče až do její smrti 27.4.2022 jsem maminku neslyšela naříkat bolestí.Umřela v 70. letech.
Za celou dobu o tom co jí je nemluvila,ač paní doktorka v nemocnici ji několikrát řekla, že má rakovinu v pokročilém stádiu.Za celou dobu jsem ji neviděla plakat.
Nemohla jsem ji říct mami, kdyby se stalo....spousta otázek byla , ale nešlo se zeptat.Mohu se zeptat co vlastně maminka mohla vnímat a co ne.Trapi mě to a pochopitelně moc chybí..
Děkuji moc Gabriela Vyskočilová
Píšete o vaší mamince, která zemřela na zhoubný nádor plic. Popisujete první změny jejího zdravotního stavu a následné zhoršování až do úmrtí. Trápí vás, že o své nemoci nikdy nemluvila a vy nevíte, na co vlastně myslela, co si přála a čeho se možná obávala. Nikdy jste ji neviděla plakat, nikdy si nestěžovala, ani na bolesti.
Vážená paní Vyskočilová,
z vašeho dotazu na mě zaznívá velká láska k mamince, která vám moc chybí. Představuji si, že tato láska byla vzájemná a to by mohlo vysvětlit maminčino mlčení. Láska ke druhému nás vede ke snaze ho ochránit a to i za cenu, že trápení ponesu sám. Je možné, že maminka vás nechtěla zatěžovat starostmi, chtěla vás uchránit bolesti, jak nejdéle to jen bylo možné. Maminku jsem pochopitelně neznala a tak je i možné, že to byla její povaha. Nezatěžovat ostatní, jít dál, jak to okolnosti dovolí. Statečně vše nést bez pomoci druhých. A možné je i to, že se maminka sama bála toho, co se děje a vyslovit a nahlas popsat vážnost situace by znamenalo ji potvrdit a jakoby „zhmotnit“. A někteří lidé používají takzvané popření, což je záchovný ochranný mechanismus, který chrání nemocné před tím, aby se ze závažné situace nezhroutili.
Jak to skutečně bylo, je pro mě nemožné domyslet. Co je ale důležité pro vás, je vědomí, že jste jí byla celou dobu po boku, že o vás věděla a že ač nepřímo, jste jí byla oporou, o kterou se mohla opřít. Možná jí vědomí, že vás chrání, dávalo sílu jít s nemocí dál, pomáhalo jí udržet se nad vodou.
K bolestem jen velmi stručně — odborná literatura uvádí, že až 30% pacientů s pokročilým nádorem bolesti žádné nemá.
Snad vám moje odpověď pomůže podívat se na maminčin postoj z jiného úhlu.
S úctou
MUDr. Irena Závadová
Dotaz zodpovídá
