Pečuji o maminku a až jí dosloužím, nechci dál žít. Proč nechcete poradit, jak si zařídit eutanázii v zahraničí?
Dobrý den . Mám stejný problém jako pan Tomáš. Chci odejít důstojně že života. Nechci se trávit, věšet nebo podřezávat. Nechci do ústavu pro případ , že by se mi to nepovedlo. Rozhodla jsem se, že až dosloužim mamince nechci už žít. Nevidím důvod ani smysl dál žít. Léčím se na psychiatrii, mám invalidní důchod. Už teď je pro mě život nesnesitelný a to mám moji milovanou maminku.
Je nespravedlivé,bze nám nechcete pomoci a poradit jak se dostat do Švýcarska a jak vše důstojně ukončit. Nemůžete někoho nutit k něčemu co nechce nebo ho zavřít do blázince . Prosím pomozte nám a věřím že je nad víc důstojně zemřít.
Jak hezký je asi pohled na tělo pod vlakem nebo v metru. Zamyslete se nad tím. Děkuji Martina
Dobrý den, paní Martino,
píšete, že chcete odejít ze života důstojně, protože nevidíte další smysl tu být ve chvíli, kdy dopečujete svou milovanou maminku. Léčíte se na psychiatrii, jste v invalidním důchodu a svůj život vnímáte jako nesnesitelný už teď. Poptáváte odpověď od lékaře, ale vzhledem k tomu, že dotazu chybí medicínský problém, na který by lékař mohl reagovat, Vám odpovídám coby sociální pracovník.
Je mi velmi líto, že prožíváte své bytí tak bolestně. Nedokážu dohlédnout hloubku Vašeho utrpení. Nevím, jaké je žít s nemocí, která vyžaduje léčbu u psychiatra. Mohu si jen představovat, jak těžké a neúnosné to pro Vás asi je a obdivovat, že dokážete při takové zátěži ještě pečovat o maminku. Nemohu plně porozumět tomu, jak se cítíte, ale mohu rozumět tomu, že už to pro sebe takto dál nechcete a že chcete zemřít důstojně. Otázka důstojnosti je velmi individuální a pro každého to znamená něco jiného, Vy ji spatřujete v eutanázii.
Téma eutanázie se vynořuje a vrací a jistě se bude vynořovat a vracet stále. Je předmětem mnoha debat a střetů i mezi odborníky na konferencích — právě proto, že se lidé napříč profesemi zamýšlí nad utrpením lidí nemocných fyzicky i psychicky. Obávám se, že věc je mnohem složitější a mnohovrstevnatější, než aby bylo možné ji zúžit na to, kdo komu chce či nechce pomoci, nebo jak by se to mělo stát.
Nemyslím, že neposkytování informací o něčem, s čím se hospicové hnutí principiálně neztotožňuje, může být považováno za ekvivalent k nucení někoho do něčeho, co nechce. Nicméně chápu, že to tak cítíte. Stejně tak je asi obtížně stanovitelné, co je spravedlivé a co ne. Je spravedlivé, že někdo trpí psychickou nemocí? Je spravedlivé, že někdo trpí nevyléčitelnou chorobou a někdo další je zcela zdráv? Je spravedlivé žádat usmrcení od lékaře, který studoval medicínu, aby lidem pomáhal? … Kdo to rozhodne?
Za sebe mám v tomto ještě úvahu, že lidé psychicky nemocní možná chtějí spíše úlevu od duševní bolesti než smrt. Tu eutanázie nepřináší, ale dobrá psychoterapie a medikace by mohla, i když to není snadné a člověk nemá už často síly a důvěru, že se může něco zlepšit.
Přístup paliativní péče a medicíny je nanejvýš respektující k přáním pacientů a jejich rodin. Paliativní péče není alternativou k eutanázii, přesto se na hospice lidé v tomto směru obrací. Není to správně, nicméně je to zcela pochopitelné. Kdybych to měla připodobnit k něčemu civilnímu, pak je to jako žádat v obchodě s obuví o mrkev. Paliativní péče se zaměřuje na kvalitu života, nikoli na jeho délku, i když výzkumy ukazují, že ji prodlužuje. Cesta domů vydala v souvislosti s připravovaným návrhem zákona o eutanázii vyjádření a připojila se tak k vyjádření ČSPM.
Paní Martino, vím, že moje odpověď nejspíš nenaplňuje Vaše přání, ale snad aspoň částečně pomůže k osvětlení postoje, který Cesta domů zastává k eutanázii a debatě o ní. Že to není postoj odmítavý, lhostejný ani devalvující, ale že jde spíše o proces, který se vyvíjí a utváří a zahrnuje soucítění, ale i rozvahu.
Přeji Vám dobrý čas s maminkou a naději i síly pro čas nynější i budoucí.
S úctou
Tereza Lepešková
Dotaz zodpovídá
