Péče o pacienta v apalickém stavu

Dobrý den paní doktorko, chci Vás moc poprosit o radu a zhodnocení celé situace. Mám syna Peťu, kterému je 22 let a dne 18.4.2010 měl úraz na motorce, je hospitalizovaný na ARU zlínské Baťovy nemocnice, jeho stav byl tak vážný, že nám nedávali žádnou naději. Asi jeden měsíc byl v komatu .Nicméně po následném probrání z komatu, po všech těch horečkách, kdy měl celkovou sepsi organismu, protože měl otravu a původně se myslelo, že mu horečky způsobuje poranění mozku-nakonec se zjistilo, že měl tak silný zánět v těle, se Petříkův stav stabilizoval, naučil se sám dýchat a nyní je mu i odpojena tracheostomie, má oddělaný i kyslík z hadičky a má pouze kovovou tracheu do krku, Peta je nyní v "klidu" a leží a plánuje se jeho další přemístění na jiné oddělení. Ještě jsem neuvedla, že jakmile se jeho stav po prodělaných horečkách upokojil, tak hned za ním začali docházet z rehabilitačního oddělení, každý den s ním cvičí, ale sám se nepohybuje, musí se polohovat, ale nemá proleženiny, napíná pouze ruce a stále a hodně se kouše do spodního rtu. Výživu přijímá PEGEM, pusou jsme to zkoušeli, ale stále se kouše a má již hodně poraněný a rozkousaný vnitřní spodní ret. Nás snad poznává, reaguje na nás dobře, já s ním cvičím protahovací cviky, nastudovala jsem si bazální stimulaci, nyní ale zvažujeme, kam jej umístit, protože bych ráda, aby měl co nejvíce podnětů a neležel jen někde na oddělení pro "ležáky"! Očima nás fixuje občas-někdy hledí mimo nás, ale někdy si i prohlíží snad obrázky co mu ukazuji v časopise. Chodím za ním do nemocnice každý den, bývám tam 2-3 hodiny denně, snažím ho posazovat na posteli, procvičuji mu ruce, nohy, prsty, mluvím na něj pomalu, zpívám mu, koupu mu nohy i ruce v míse v lázni-to se mu zamlouvá. Když ještě nebyl tak pokousaný v puse, tak jsem mu dávala i jídlo-jogurty-jen malé množství, protože velmi špatně polyká, vlkádala jsem mu kousky jahod do gázy do pusy, čistila mu zuby kartáčkem, pouštíme mu hudbu atd.Prosím poraďte, je tu někde pracoviště, kde by s pacienty intenzivně pracovali a rehabilitovali ? Kde by se mu věnovali nebo ty mé 2 hodniny denně se mi zdají nedostatečné.... nejraděj bych si ho vzala domů, ale nevím, jak bych to zvládla , jsem rozvedená 10 let, syn byl u bývalého manžela v péči a nekomunikoval se mnou. Navíc je tu problém s manželem, protože on by syna chtěl do svého domu, já bych tam musela dojíždět a tak je to celé hodně komplikované. Prosím poraďte, co by bylo pro našeho Peťu nejlepší, zda domácí péče či rehabilitační oddělení - ale nějaké velmi intenzivní.
Děkuji za odpověď a omlouvám se za obsáhlost.
A. P -maminka.