Otec s CHOPN byl pro zápal plic na plicní ventilaci, našli karcinom. Je v jeho stavu možná léčba?
Dobrý den,
mám prosbu, otec, 72 let, před týdnem byl přijat na urgent nemohl dýchat, následně skončil na ARU, kde mu zjistili chřipku AB, zápal plic a je "léčen" s chronická obstrukční plicní nemoc. Byl uvedený do umělého spánku a napojený na umělou plicní ventilaci. Po týdnu se stav začal zlepšovat, klesla teplota a před 2 dny jej vzbudili a začali postupně odpojovat od plicní ventilace. Včera stav lepší, spolupracuje, dýchal cca. 5 hodiny bez ventilace. Dnes teplota 38, která klesla, ale má problémy se střevy po silných antibiotikách, které bral (kolititida). Nechce jíst, ani moc pít. Do toho mu z plic odebrali lékaři polyp a zjistilo se, že je to malobuněčný karcinom, ale bez metastaz.
A já mám prosbu a dotaz, co můžeme očekávat, pokud se ze současného stavu dostane, jakou má prognozu, kolik měsíců života a jestli dokáže po tomto prodělaném stavu vůbec zvládnout léčbu karcinomu. Lékaři nám to samozřejmě na 100% neřeknou, ale potřebujeme vědět, jestli se bude trápit a co můžeme očekávat. Děkuji
Váš tatínek akutní zánět plic a náhodně také karcinom vycházející z plic. Byl přechodně napojen na umělou plicní ventilaci, nyní se postupně lékaři pokoušejí tatínka odpojovat. Má komplikaci po antibiotické léčbě, nechutná mu jíst a vy se ptáte, jakou má prognózu, co vlastně můžete očekávat.
Vážená Kateřino,
bohužel na vaše důležité a zcela pochopitelné otázky vám nemohu dát odpověď. Neznám vašeho tatínka, jeho celkový zdravotní stav před touto hospitalizací, průběh současné nemoci, podrobnosti z vyšetření a ani nejsem onkolog nebo intenzivista. Přesto si dovolím několik obecných poznámek. Je bohužel dost pravděpodobné — jak sama naznačujete, že tatínek nebude schopen podstoupit náročnou protinádorovou léčbu. Bude ovšem velmi záležet na tom, o jaký konkrétně typ nádoru se jedná, zda je či není rozšířen (i když nyní se zdá, že metastázy nejsou, je otázka, jak podrobně bylo možné tatínka v jeho stavu vyšetřovat). Někdy lze nabídnout takzvanou paliativní protinádorovou léčbu — léčbu s cílem nemoc zpomalit nebo zastavit, nikoli však vyléčit. Někdy je možné šetrné ozáření, případně podání šetrnějšího režimu chemoterapie. To ovšem patří do rukou onkologa.
Z vašeho emailu mi zaznívají velké obavy o tatínka, a i proto vám tedy moc doporučuji obrátit se na paliativní tým, pokud v nemocnici funguje a vypracovat plán budoucí péče. Takový plán není omezen jen na pacienty, kterým se již nedá nabídnout “nic jiného”, naopak se ukazuje, že i pacienti, kteří podstupují protinádorovou léčbu z těchto plánu mají velký užitek. Jejich součástí je právě důraz na kvalitu života, důslednou léčbu příznaků nemoci, plán pro případ náhlého zhoršení i přání pacienta pro případ potřeby dalšího pobytu v nemocnici, použití různých intenzivních postupů a podobně. Například někteří pacienti si nemusejí přát znovu být napojeni na přístroj a podobně. Je ovšem pak nutné vědět a mít detailní plán — co budu dělat, když se mi bude špatně dýchat. Někteří pacienti si přejí být co nejvíce doma, jiní se cítí mnohem bezpečněji v nemocnici. Opět je dobré zmapovat přání pacienta a tomu, pokud je to možné, přizpůsobit potřebné zdravotní služby. Pokud ve vaší nemocnici takový tým nebo lékař není dostupný, můžete s s podobnou žádostí obrátit na lůžkový nebo mobilní hospic. Jen se prosím nelekejte hospice — jsou to prostě organizace, kde pracují lékaři specializovaní na paliativní medicínu.
Přeji vašemu tatínkovi i vám hodně sil.
MUDr. Irena Závadová