Otec má rakovinu a u matky pozoruji psychické výkyvy a problémy s řečí a pamětí. Jak ji přesvědčit k návštěvě lékaře?
Dobrý večer. Žiji v domě s matkou ( každá máme zvlášť svoji domácnost v jiném patře) ,která měla před lety zjištěné kalcifikace na mozku. Zatím jí to asi nedělalo větší obtíže jen byla občas podrážděná. Něco se s ní ale teď děje velké zhoršení. Otec vážně onemocněl rakovinou a poslední 3 týdny je i v nemocnici v kritickém stavu. Přesto on svoji nemoc psychicky docela zvládá. Ale matka která je doma má teď hrozné psychické výkyvy. Je jí kolem 60 let. Zdá se mi že otcova nemoc hodně nabořila její psychiku. Je teď hodně vzteklá, podrážděná až agresivní když třeba s ní chci o čemkoliv se bavit nebo o otcově nemoci, přitom mám pocit jako by s ním ani neměla žádný soucit. Začala mít poslední týdny i velký problém s řečí. Skoro v každé větě zadrhává, plete slova a komolí věty. Je nervózní až se klepe. Co je otec v nemocnici, zanedbává sebe i domácnost. Všimla sem si že snad týden neuklidila, v kuchyni staré jídlo, neumyté nádobí, shnilé ovoce. Když jí na to upozorním nebo ji chci s něčím pomoct začne se hrozně vztekat a ať se prý nestarám. Teď sem zjistila že 2 dny ani nekrmí svého psa ani vodu nedala ani ho nevenčila. Když na to dohlížím, ona se vztekne že ona všecko zvládá ale je do očí bijící že ne. Chtěla jsem ji přesvědčit ať si zajde k lékaři.Jestli se jí nezhoršily ty kalcifikace nebo skrz ten problém s řečí. Nemyslím to nijak zle ale opravdu se mi to nezdá. Myslím to pro její dobro. Bojím se aby to nebyl začátek Alzhaimra. I když možná je to jen z té stresové situace ale nevím. Chápu že je to pro ni těžké, taky tu otcovu nemoc špatně nesu ale i tak musíme nějak fungovat. A to její chování se mi nezdá. I často něco zapomíná. Nezamkne když odchází. Nevypne plotnu když vaří. Nebo zapomene že vaří. Mám vážně obavy. Chová se zmateně, nervózně a bez zájmu o nic. Poradili byste jak ji přesvědčit bez toho aby se začla vztekat aby zašla s těmi potížemi i k lékaři? A k jakému? A jak s ní mám mluvit aby byla v klidu a pochopila mě? Já ji přece nechci urazit jako že by byla bordelarka a neuklizela nebo tak ale myslím že to je psychikou. Ale nechci aby si to vztahovala nějak že proti ní něco mám to ne. Jen myslím že by to měla řešit svoje zdraví.
Žiji s matkou (60 let) v domě, každá v jiném patře. Otec má rakovinu a je v nemocnici. Matka má psychické výkyvy, problémy s řečí a pamětí. Zanedbává domácnost a psa. Nechce přijmout pomoc ani jít k lékaři. Má kalcifikace na mozku. Jak ji přesvědčit, aby navštívila lékaře a přijala pomoc, aniž by se rozčílila? K jakému lékaři by měla jít?
Dobrý den,
chování Vaší matky může souviset jak s jejím onemocněním mozku, tak se situací ohrožení, které může vnímat v rámci zhoršeného zdravotního stavu Vašeho otce. To, co popisujete, se opravdu někdy objevuje u lidí v silném stresu a zároveň to mohou být i jasné příznaky degenerativního onemocnění mozku. Bohužel, jsou to symptomy ohrožující a rozumím tomu, že potřebujete zjistit, co dál. Souhlasím s Vaším názorem, že je na místě kontaktovat odborníka.
Je zřejmé, že by bylo na místě, aby maminku prohlédl lékař. Obvykle bývá nejdříve dobrá porada s praktickým lékařem, který ji/vás obě může odkázat na další odborníky (psychiatrie, neurologie, geriatrie apod.). Myslím si, že matka může být nyní podrážděná i tím, že si sama trochu uvědomuje své selhávání a Vaše upozorňování jí může dráždit. Obvykle bývá lepší spíš vše formulovat jako podporu (“máš to teď těžké, ráda bych ti pomohla” nebo “když je táta pryč, trochu u tebe něco udělám, abys měla čas se s tím vyrovnávat ..”, “případně “mohli bychom se poradit s panem doktorem/doktorkou, jak ti ulevit, kdyby ses necítila dobře a bylo toho na tebe moc”). Je to méně zraňující než: ” máš tu nepořádek, ani nezvládáš vyvenčit psa”. Nevím, jestli to pomůže, aby byla maminka klidnější, ale určitě vám to nebude tolik zhoršovat vztahy a do budoucna byste s maminkou měly lépe nakročeno pro další vyjednávání. Nevím, samozřejmě jak vaše vzájemná komunikace vypadá, ale představuji si, že může být napjatá, a chápu, že to pro Vás může být nyní taky těžké, i Vy procházíte ztrátou a obavami o tátu a ještě jste zatížena stavem matky. Starosti s tím, co se u mámy doma děje mohou být velmi zatěžující. Snad by Vás mohlo podpořit právě vědomí, že by se třeba dalo s matkou lépe vyjednávat.
Doporučuji Vám kontaktovat praktického lékaře matky a domluvit se s ním, co pro ni může udělat. Sdělit matce, že byste ráda, aby jí bylo lépe, chcete jí pomoci a že se na radu lékaře zeptáte (pokud to jde, nedělejte to za jejími zády) a mluvte s ní hlavně o obavách o její zdraví, o své potřebě jí pomoci a zkuste s ní v klidu plánovat další kroky. Důležité, i když těžké, je neobviňovat a nekritizovat, spíš chápat, nabízet a budovat důvěru. Je možné, že na to maminka úplně nepřistoupí, vzhledem ke svému psychickému stavu, a pak je třeba se s praktickým lékařem domlouvat, zda je možné jí nabídnout nějako medikaci na uklidnění a, jak jsem již psala, konzultovat další kroky.
Přeji Vám hodně sil,
Zuzana Vondřichová
Dotaz zodpovídá
