Mám strach ze smrti i o své blízké, neumím si užít přítomnost. Jak pochopit smrt a zabránit pitvě u přirozeného úmrtí?
Dobrý den,
je mi 31 a mám relativně staré rodiče. Zdravotní problémy které mají, nejsou malé. Poslední dobou často myslím (vlivem rakoviny, která byla v naší rodině dva roky přítomna) na smrt. Nedokážu si tu ztrátu představit a ani pochopit smrt. Pochopit to, že náš čas je na tomto světě velmi omezen a i ten můj prostě jednou skončí. Nevím, zda je to panický stav, ale rozhodně mě to velmi zatěžuje. Mám strach nejen o své blízké, ale také strach ze samotné smrti. Nedokàžu si užívat přítomnost. Dále bych se chtěla zeptat, zda lze zabránit pitvě, v případě přirozené smrti. Můj otec má z lékařů hrůzu a toto si nepřeje. Stejně tak já i zbytek rodiny. Velmi Vám děkuji.
Dobrý den, vážená paní Jano.
Ceníme si důvěry, s kterou se obracíte na naši poradnu. V poslední době se u Vašich blízkých objevily zdravotní problémy a na Vás dolehl strach spojený se smrtí. Snažíte se pochopit smrt, pochopit naši konečnost, ale jako by to nebylo možné, jako by to všechno obestírala mlha úzkosti a hrůzy. Představuju si, že nebylo snadné přiznat, že si s tímto tématem sama nevíte rady – této odvahy si velmi cením.
Smířit se s koncem našeho života je velmi těžká cesta. Je spojená s uvědoměním si a postupně přijetím naší lidské omezenosti, naší malé moci v některých oblastech, s poznáním, že život skutečně někdy začal a někdy skončí. Dotýkáme se přitom témat, která nejdou pochopit rozumem a která náš lidský život přesahují – smysl života, jeho „dobré“ naplnění, cíl života. Je přirozené, že jít po cestě smíření se smrtí se neobejde bez silných emocí – smutku, bezmoci, zlosti, frustrace, naděje i zoufalství. Těmito prožitky (samozřejmě ne nutně všemi a ne v uvedeném pořadí) musí naše duše projít, aby mohla dosáhnout nebo se přiblížit smíření. A je to trnitá cesta. Někdy nás naše úzkost nebo racionalita „blokuje“, abychom na ní mohli pokročit dál.
Projít touto cestou není vůbec snadné. Obnáší porozumět tomu, co se v mém nitru spojuje s tématem smrti, nejen co všechno mě na něm děsí, ale také např. jaké další vzpomínky a pocity (i ty dávno „zapomenuté“) mám s tématem spojené. Velmi doporučuji najít průvodce, kterému věříte a kterému si postupně troufnete odhalit i skryté kouty Vašeho nitra. Tím průvodcem může být Váš velmi dobrý přítel či třeba partner, ale možná se budete cítit bezpečněji s někým z odborníků – s psychologem nebo psychoterapeutem. Chci Vás k využití této pomoci povzbudit, zvlášť pokud jste se dostala do situace, jak píšete, kdy je Vám strach ze smrti na obtíž.
Ptáte se dále, zda je možno zabránit pitvě. Nejsem odborník přes právo, ale jde-li o přirozené úmrtí osoby straší 18 let, pak není k indikaci pitvy důvod. Zákon konkrétně stanovuje, v jakých případech a z jakých důvodů je pitva povinná (podezření na násilné usmrcení, sebevražda atd.), tehdy jí zabránit nejde.
Milá paní Jano, přeji Vám odvahu vykročit na cestu smíření, štěstí ve výběru průvodce a Vašim rodičům i Vám přeji, abyste čas, který Vás společně čeká, dobře naplnili. Budu Vám držet palce.
Petra Hálková
Dotaz zodpovídá
