Nevím, jak se oprostit od toho, že jsem maminku našla doma mrtvou v tratolišti krve. Dávám si to za vinu. Jsem z toho stále v šoku, je to až k zbláznění.

Dobrý den, 

úmrtí Vaší maminky je pro Vás ztráta a navíc jste maminku našla v děsivé situaci. Šok a otřes je adekvátní reakce, i když velmi nepříjemná a bolestná. Je smutné, že úmrtí Vaší maminky mělo právě tuto podobu.

Je obvyklé, že si pozůstalí kladou otázku, zda mohli udělat něco jinak, aby úmrtí předešli nebo si vyčítají, co neudělali. Je to moc těžké a zároveň obvyklé proto, že je to součástí truchlení. Asi někde rozumem víte, že není možné druhého člověka ohlídat, aby se mu nic nestalo, abychom se vždycky vyhnuli zraněním, nemocem, neštěstím. A přesto byste to asi tolik chtěla a ráda byste měla tu moc ochránit maminku a vyhnout se takto bolestným záležitostem. Stává se, když se to nepovede, zavalí pozůstalého tyto myšlenky a pocity, že to mohlo být jinak. Je zřejmé, že teoreticky existuje mnoho možností, co bychom rádi udělali, kdybychom věděli, že se něco takového může stát. Ale my to nevíme a normálně děláme všechno nejlépe, jak můžeme, a podle informací, které máme. Jako bychom pak toužili jít v čase zpět, s tím, že už víme, jak je to nebezpečná situace, a zachovat se tentokrát jinak. Rozumím, že Vás to všechno napadá. Úvahy ve stylu ” kdybych bývala udělala…” Vám možná paradoxně pomáhají ještě zůstávat u představ, jak by maminka mohla žít, jak by to bývalo mohlo dopadnout líp. Je mi líto, že se takto trápíte, přestože vím, že se takto lidé cítí často a u náhlých úmrtí jsou tyto úvahy ještě častější. Je to součást vyrovnávání se s touto podobou ztráty. 

Obvykle tyto myšlenky časem odezní, někdy se stává, že se lidem ještě nějakou dobu vrací vzpomínky na tu situaci a první momenty, kdy zemřelého našli. Píšu Vám to proto, abyste si mohla dát čas, nechtěla od sebe rychlejší vyrovnání se s tímto nepříjemným stavem a abyste pro sebe našla porozumění. Není cílem abyste u těchto nepříjemných myšlenek a obvinění zůstávala, ale abyste hledala podporu, jak tím projít. Je skvělé, že jste napsala a hledáte úlevu. Abyste první týdny a měsíce po maminčině úmrtí zvládla, budete možná potřebovat hodně pochopení pro sebe, klidný čas a prostor pro pocity a myšlenky, které přichází a pro další, které budou přicházet. Psala jste o šoku a to je potřeba vzít vážně. Nejspíš budete potřebovat zacházení, jako člověk v šoku: klid a čas, dobrou životosprávu a hodně podpory. Pokud máte kolem sebe blízké lidi, bývá povzbudivé mluvit s nimi o svých emocích, nápadech a potřebách. Pochopení a podpora druhých pomáhá překonat první bolestné období po náhlé ztrátě blízkého člověka. Jestliže býváte vyděšená, nebo se obviňujete, zkuste co nejvíce vyhledávat bezpečné a chápavé přátele či příbuzné, aby pro Vás mohli být v této době co nejvíce k dispozici. V případě, že zrovna nikdo takový ve Vašem okolí nebude, mohlo by pomoci zavolat do naší poradny, využít službu provázení pro pozůstalé Cesty domů, některého z poradců pro pozůstalé nebo na některou z linek důvěry pro dospělé, kdy Vás může situací provést některý z profesionálů.

Zuzana Vondřichová